Je důležité nebát se víc, než je nezbytně nutné
Dana Reiterová, rozená Lebedová, se narodila 12. února 1966 v Příbrami, bydlela s rodinou v Zalužanech. Její otec pracoval jako horník na uranových dolech v Příbrami a v roce 1968 vystoupil z komunistické strany, kvůli tomu její bratr nesměl studovat střední školu. V éře normalizace se musela povinně účastnit prvomájových průvodů a při pochodu Příbramí za mír ji učitelka donutila jít vpředu s transparentem. Po střední ekonomické škole odešla do Prahy, kde cítila větší příležitosti kulturního a společenského vyžití, včetně různých protirežimních aktivit. Nejprve pracovala v ČKD, v letech 1986 – 1988 pak jako produkční v nově zbudovaném Paláci kultury. Kvůli kopírování a rozšiřování protikomunistických tiskovin ji vyslýchala StB, následně musela Palác kultury opustit. Nové uplatnění našla v Československém rozhlase v redakci pořadu Mikrofórum. Nejprve jako brigádnice přijímala dotazy diváků do vysílání, později pracovala jako produkční. Zúčastnila se velké demonstrace 21. srpna 1988 v centru Prahy, o pár dnů později na folkovém festivalu v Lipnici nad Sázavou poprvé viděla Václava Havla, navštívila také koncert exilových písničkářů Jaroslava Hutky a Vlasty Třešňáka v Budapešti, odkud pak propašovala do Československa spoustu protikomunistických tiskovin. V listopadových dnech roku 1989 měla vystupovat v řadách amatérského divadelního souboru v Praze 4, po zásahu proti studentské demonstraci 17. listopadu 1989 ale soubor vstoupil tak jako ostatní divadelníci do stávky. V redakci Mikrofóra zažila dny sametové revoluce, zmíněný pořad patřil k prvním, který v tehdejším Československém rozhlase referoval pravdivě o dění v Praze. Po mateřské dovolené se už do rozhlasu nevrátila a dnes pracuje v knihovně Emanuela Bořického v Milíně, kde i žije.