František Gabčo

„Zpočátku byla domluva složitá. Když jsem první den přišel do práce a mistr mi řekl: ‚Dones palici‘, nevěděl jsem, co tím myslí. Přinesl jsem mu klacek, protože u nás palice znamená klacek. Řekl mi: ‚Co mi to neseš?‘ ‚Chceš palici, tak jsem ti přinesl palici.‘ ‚Ne, tohle.‘ A ukázal mi to, co myslel. Bylo to kladivo. Takové to bylo zpočátku, ale za měsíc, za dva jsme si na to zvykli. Nakonec jsme se uměli dobře dorozumět. Když jsme sem přišli, tak tu bylo hodně lidí, kteří sem byli také přistěhovaní. Zpočátku to tu pro nás bylo dost cizí. Bylo tu, v Dolní Rotavě, hodně Romů a my se s nimi nescházeli, protože jsme si s nimi nerozuměli. Když jsme si pak šli třeba sednout do hospody, tak z toho byly konflikty. Ptali se nás, co tam děláme. Řekl jsem jim: ‚Proč bych tu nemohl sedět jen kvůli tomu, že se s tebou nebavím?‘ Proběhlo několik šarvátek. Máme na ně špatné vzpomínky. Pak jsme si zvykli a odešli jsme z Dolní Rotavy do Horní Rotavy a už to bylo normální.“

„Roku 1968 jsem byl na vojně, na hranicích v plné zbroji. V Klatovech jsme sloužili jako rakeťáci, takže jsme byli nasazení v první linii. Sto metrů od nás byli Rusáci a na druhé straně jsme byli my. Měl jsem s tím i takovou příhodu. Byli jsme v plné zbroji, čtyři, osm zásobníků, kulomet a já nevím co. Říkal jsem: ‚Na co to nosíme, když to nesmíme použít?‘ Druhý den jsem byl odzbrojen, dali mi jen prázdné zásobníky, abych náhodou něco nevyvedl. Zrovna bylo ošklivé počasí, pršelo a byla zima. Na hranicích jsme si tedy užili. Co se dělo ve městech, to jsme vůbec nevěděli. Že jsou tu tanky, jsme nevěděli. Velitel roty nás jen informoval, že se ve městě koná demonstrace, ale jinak jsme informovaní nebyli. Řekli nám jen: ‚Buďte tady a dávejte pozor!‘ Po čtrnácti dnech jsme z pozic odešli, vrátili jsme se zpátky do kasáren a tam se pořádala s ruskými vojáky družba. Přišli k nám do kasáren a tam se povídalo a oslavovalo. To bylo ale jen pro zvané, pro jejich příznivce. Ti, kteří byli jako já, tam nemohli. Asi za dva měsíce poté jsme šli do civilu. Přetahovali jsme a pak nás pustili do civilu.“