Jsou okamžiky, které se vryjí do paměti navždy
Josef Pospíšil se narodil 26. září 1941. Jeho otec byl správcem šlechtitelské vinařské stanice ve Velkých Pavlovicích, ale již v následujícím roce se rodina přestěhovala do Prahy. Přestože byl na konci války ještě malé děcko, zachoval si z té doby takřka fotograficky řadu vzpomínek. Jde zejména o několik málo dnů před koncem války. Dne 17. listopadu 1948 Josefův otec zahynul při autohavárii. Matka se pod vlivem této události silně přiklonila k víře, což bylo tehdy hodnoceno velmi negativně a také to neblaze ovlivnilo i životy tří dětí, včetně Josefa, který byl prostřední mezi sourozenci. Poválečná 50. léta vnímal jako školák coby velmi chmurnou dobu, ze které se mu vryla do paměti řada detailů. Cítil atmosféru politických procesů, zažil též útěk vězňů z Ruzyně. Po absolvování průmyslové školy se marně snažil dostat na vysokou školu, ale důvod odmítnutí se nikdy přímo nedověděl. Teprve na vojně se neuvěřitelnou náhodou dostal ke svým kádrovým materiálům, v nichž zjistil, že kamenem úrazu se stal náboženský zápal jeho matky. V naději, že se situace zlepší, když absolvuje praxi v oboru, nastoupil do práce v kladenských hutích. Po této průpravě získal zaměstnání ve Výzkumném ústavu hutnictví železa. V oboru zůstal i po listopadové revoluci, kdy si založili se společníkem firmu.