Antonín Lamplot

"Přijela policie, přijela dvě auta krojovaných a tajných policistů a my jsme stáli v kuchyni, všichni u zdi, jeden nás hlídal. A oni celé odpoledne chodili po stavení a kde jaká přihrádka, šuflíček ve skříni, všechno to vyházeli, postele přeházeli. A tenkrát už se vědělo, že vždycky někde něco položí, třeba nějakou zbraň, a je důvod k tomu zatknout a vystěhovat. To bylo v srpnu, v padesátém prvním. To bylo poprvé, co přišli k nám. A potom to bylo, když vystěhovali Zrůstovy v padesátém druhém na jaře. To u nás taky byla takováto prohlídka. To prostě... to byl strach."

"Večer, bylo asi sedm hodin, přijelo nákladní auto. Dostali asi dvě hodiny na vystěhování. Na to, aby si naložili své věci, a že odjedou. My jsme byli sousedi, Trnkovi byli sousedi, tak jsme se tam seběhli a pomáhali jsme jim. Nějaký nábytek, nějaké drobnosti, co se vešlo. Tuším, že to byla autodoprava Paclík v Poličce. V té době už to bylo znárodněné. A živě si pamatuju, že si paní Zrůstová chtěla chytit husu a ti dva jí v tom zabránili, že to musí zůstat tam. A pak si ty husy rozebrali a snědli je, stejně jako všechno ostatní. Byly to velmi smutné chvíle."