Joska Skalník

„Tam k nám z StB naklusali a byli u nás 16 hodin. To bylo strašné, protože děti vstávaly akorát do školy, byly ještě malé, a když se vracely, tak tam ještě stále z StB byli. Jediné, čeho jsem se bál, aby nenašli cyklostyly, které jsem měl schované pod uhlím pro Cibulku. Na to ale naštěstí nedošlo. Oni mně prohrabovali všechno doma, dokonce jak jsem dělal ty pohlednice jako PFka, tak si to značili písmeny a všechno zabavili. Odvezli mě pak k výslechu a to bylo stále: ,Kde jste získal dokument Charty ten a ten...,‘ a já odpověděl, jak jsem byl naučený, že anonymně poštou. Další bod, tak to tam naťukal a další otázka: ,Kde jste získal knihu Pavla Tigrida Svědectví.‘ Moje odpověď zase, že anonymně poštou. Když to bylo asi po páté, tak už to vyslýchající nevydržel a zařval na mě, jestli to třeba nemohlo být za dveřmi. Já mu v klidu řekl: ,A kdo to ví líp, já, nebo vy? A já říkám anonymně poštou!‘ Takže je tam všude anonymně poštou. My jsme měli od Cibulky školení, on rozmnožil, jak se chovat při domovní prohlídce. Oni třeba, že musím mít svědka, nezávislého občana, ale kde v pět hodin ráno seženete svědka. Tak že tedy zazvoní u domovnice. Přišel její syn a vytáhl na ně průkazku. Já vůbec nevěděl, že pracuje u policie.“

„Já jsem to dělal tak, že jsem přišel s objednávkou. Když to vzali, tak jsem jim řekl: ,Bacha na to, jestli se to někdo dozví, tak vás můžou zatknout.‘ Takže dostali strach. Příklad: Hlas Ameriky hlásil, že zemřel Pavel Wonka. To bylo v noci, a najednou ťuk, ťuk. To jsem bydlel na Letné. Přišel vzkaz na papírku. Václav Havel byl přítel z metra. Prosil mě, abych udělal to parte. V Hradci totiž tisk toho oznámení zakázali. Jedu do té mojí tiskárny brzo ráno a tam už na mě čekali a pokřikovali: ,My už se tady sázíme o šampáňo, kdy dorazíš s tím parte.‘ Oni totiž taky slyšeli Hlas Ameriky. Za hodinu to bylo vytištěné, vyzvedl si to jeho bratr, ale pak jsem se dozvěděl, že to mamince zakázali vzít na poště.“