Helena Jasná

„Chodili jsme plavat, bruslit na zimní stadion (...) horší to bylo potom ke konci války, nálety a tak... to před koncem války už jsme nechodili do školy, to už nebylo vyučování, protože byly hlášené stálé nálety... my jsme ani nestačili do školy dojít, pak jsme byli v cizích krytech a tak... pak už jsme se dostavovali jen dvakrát týdně do té školy, a i to bylo problematické, i v těch dvou dnech jsme několikrát museli přerušit... tím vstupem do krytu po cestě... v dubnu nás už rodiče odmítali do školy pouštět a v květnu to všechno vypuklo.“

„První dva dny jsme ještě byli v bytě, ale potom v tu sobotu večer se ženy z domu domluvily dole ve sklepě, že potmě každá šla do bytu a posbírala, kde co bylo, a v přízemním bytě po paní Paličkové se vařila v prádelním hrnci polévka – většinou bramboračky nebo nějaké zeleninové, co kdo doma měl a přinesl, a vždycky čtyři šly, dvě nesly ten prádelní hrnec a dvě je střídaly, protože to bylo těžký, a taky koukaly okolo. V noci jim tam nesly k Trojskýmu mostu na barikádu tu teplou polívku nebo bílý kafe.“