Josef Tvrzník

„V roce 1945 ho naši čeští kluci strhli (sochu rytíře Rüdigera na Horním náměstí v Jablonci nad Nisou – pozn. aut.). Protože za války a před válkou to byl vždy rytíř, který byl proti násilí. A on povzbuzoval Němce za účelem, aby se nenechali znásilňovat Čechy! To byla podstata té sochy! Tam vždycky byla nějaká… když taková nějaká organizace jako NSDAP a tyhle všelijaké partaje, co oni měli, tak se vždy soustřeďovali u sochy Rüdigera. U nich to bylo všechno stejný, vždycky: ,Sieg Heil, Sieg Heil.‘ Všude hákové kříže, zfanatizovaní lidé, dav zfanatizovaných lidí a ti řvali… A ty pochodně věčně! Když si vzpomenu na tuto sochu, tak si vždy vzpomenu na tyto záležitosti, které se kolem toho děly, vždycky nějaké oslavy. To byl jejich takový symbol. Právě říkám, to byl symbol nenechat se ponížit, nenechat se utlačovat! To byla myšlenka té sochy. Ti, co s tím souhlasí a kteří (nyní – pozn. aut.) bojují, že je to krásná socha… Já říkám, no, ano, je to krásná socha. Ale teď je to padesát roků od konce války (v květnu 2016 71 let – pozn. aut.) a my jsme nebyli schopni místo té sochy… co ti čeští kluci, mí známí kluci toho Rüdigera shodili… A my Češi v Jablonci jsme za těch padesát roků nebyli schopni udělat něco českého. To mě jako… tato myšlenka… to je pro mne hrozné. Když si pamatuji všechny tyto věci, víte… no, nemám dobrý pocit. Já si kolikrát říkám, že lidé jsou nepoučitelní. Víte proč? Podívejte se teď na ty partaje na Slovensku. To jsou takoví, že takto chodili henleinovci s těmi pochodněmi. To je něco podobného!“

„S dětmi, se kterými se normálně chodilo za první republiky… tak jsme se znali s německými kluky. Spolu jsme stavěli draky, chodili jsme nahoru na Jungen-Spielplatz (dnešní Žižkův vrch v Jablonci nad Nisou – pozn. aut.). Takhle jsme normálně žili. Já to neuměl říci německy, tak jsem mu to řekl česky a on mi rozuměl. Takto jsme si rozuměli. Ale pak přišel převrat, přišla německá armáda a on musel do Hitlerjugend. V Hitlerjugend ty kluky správně zpracovali. Takže v tom okamžiku jsem se stal největším nepřítelem. A tak kde jsme se viděli, tak jsem byl vždycky bit, poplivaný a pokopaný. Oni s těmi kudličkami, dali jim hned ty opasky, ty německý. Vybavili je okamžitě, to bylo ohromný, jak je vybavili. Vybavili je taky tím, že jim řekli, že takhle a takhle to bude, takto to chce Hitler a takto to všude muselo být. I pro ně to bylo špatný, oni s tím též ne všichni souhlasili. Učili je nenávidět nás. Ty jejich ideje – ein Reich, ein Volk, ein Führer.“