„Pořád se o nás starali. Samozřejmě, nebylo to na skákání, ale kdo nekouřil, nepil, nehrál karty a ušetřil nějaké peníze, tak se mu žilo docela dobře.“
„Vojáci dělali výcvik na Sahaře ve výcvikových skupinách cizinecké legie, ale my jsme tam nepřišli, protože jsme byli určení do koloniální armády. Potom jsme se vrátili zpátky. Propendlovali jsme to tam a zpět. Trvalo to, lékařské prohlídky atp. Žádný vojenský výcvik jsme (v Africe) nedělali.“
„V roce 1939 byla okupace, ale to už jsem byl přidělený k pěšímu pluk jedna v Českých Budějovicích a tam mě taky německá okupace zastihla. Hned od samého začátku jsem se nestaral o nějaké přeškolení nebo zaměstnání. Jen jsem přemýšlel nad tím, že nemůžu šlapat jednu půdu s těmi německými botami, které zaplavily náš stát.“
„Najednou nás přemobilizovali a přetvořili na motorizovaný týl. To znamená, že koňské potahy byly odstraněny a dali nám padesát aut. Já jsem byl velitel a měl jsem se starat o ty lidi, čili jsem měl být pouze organizační velitel. Z toho jsem nebyl moc šťastný, protože já jsem chtěl na frontu. Chtěl jsem se vyznamenat a chtěl jsem jako mladý důstojník se zasloužit a mít bojové úspěchy.“
„Loď Chrobry, což byla nová polská loď, nás zavezla do Francie. Tam nás vysadila a byli jsme rozděleni na důstojníky z povolání, na vojáky – těch bylo přes čtyři stovky, a na záložní důstojníky. My jsme šli do Saint Germain do dělostřeleckých kasáren v Paříži, protože jsme museli čekat, až francouzským parlamentem proběhne zákon, který povolí i nefrancouzským důstojníkům sloužit v koloniální armádě.“
Rudolf Krzák se narodil 6. dubna 1914 v Bernarticích u Milevska. Po maturitě v Českých Budějovicích absolvoval školu pro důstojníky v záloze. Po okupaci Československa organizoval v červnu 1939 útěk do Polska. Odtud se dostal do Francie, krátce sloužil u 1. pluku cizinecké legie. Po pádu Francie odešel do Anglie, kde stál u zrodu elitních paradesantních jednotek (např. Anthropoid). V září 1944 se účastnil výsadkové operace Silica-Jih v Itálii. Po návratu do Anglie byl vyslán na Slovensko ke Svobodově armádě. Jako velitel 1. československého armádního sboru se vrátil v roce 1945 do Československa. Celou jeho původní rodinu v době Heydrichiády července 1942 zavraždilo gestapo. U armády sloužil do roku 1949 v hodnosti podplukovníka, byl zakladatelem československého výsadkového vojska. V roce 1950 byl odsouzen komunistickým režimem za vlastizradu, z trestu si odpykla jen menší část. Poté se mohl uplatnit pouze v dělnických profesích. Po roce 1989 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti generála. V 90. letech shromažďoval materiály k zachycení památky legionářů z 1. světové války. Za své činy získal různá vyznamenání, např. Čs. válečný kříž, Medaili Za chrabrost, Řád bílého lva. Zemřel 22. dubna 2004 v Poděbradech.
