Okupovali nás vnuci těch, které jsme milovali
Eva Hoskovcová, rozená Jelínková, se narodila 1. března 1933 ve Břehách u Přelouče do živnostenské rodiny Františka a Anny Jelínkových. V roce 1938 se přestěhovali do Chroustovic. Zažila zde příjezd německých vojáků na kolech v březnu roku 1939, vzpomíná na válečné bombardování Kolína a Pardubic i na euforii ve dnech osvobození Rudou armádou. Eva se s matkou zúčastnila v červnu roku 1948 XI. všesokolského sletu v Praze. V roce 1948 komunisté znárodnili rodině Jelínkových obchod. Poté se rodina přestěhovala do Vysokého Mýta. Eva nastoupila na gymnázium do Pardubic, po jeho dokončení absolvovala dvouleté pedagogické lyceum. V roce 1952 dostala místo v Liberci. Zde učila na různých základních školách a studovala na Univerzitě Karlově český a ruský jazyk, studium nedokončila. V 50. letech se vdala za Lubora Judla, který sloužil na vojně u pomocných technických praporů a krátce po návratu z vojny zemřel v důsledku vážné nemoci. Podruhé se vdala v roce 1960 za Oldřicha Hoskovce. Vychovali spolu děti Markétu (* 1962) a Tomáše (* 1963). Od roku 1966 začala učit ve zvláštní škole a k tomu si dálkově dodělala psychopedii na Univerzitě Karlově. V srpnu roku 1968 zažila okupaci vojsk Varšavské smlouvy v Liberci. Před rokem 1989 působila jako poslankyně tehdejšího národního výboru v Liberci. V roce 1990 opustila školství a do roku 2003 pracovala jako pokladní v Naivním divadle v Liberci. Dodnes se veřejně angažuje, je členkou neziskové organizace Liberecká občanská společnost.