JUDr. Alexander Bory

„Já jsem šel za Ciklaminim, říkám: ‚Podívejte se, Lorenc vydal rozkaz, že se má všechno skartovat, že ty služby mají [všechno zastavit?].‘ Já jsem to nezastavil, na vlastní zodpovědnost, já jsem se jakoby delegoval do té funkce toho šéfa. Protože já jsem měl největší hodnost v té radiorozvědce, byl jsem šéf analytiky, a nikdo jiný tam nebyl. Řekl jsem si, přece se toto nedá zlikvidovat, a tak jsem chodil na vnitro, všude, a dostal jsem se k Ciklaminimu. Ukázal jsem mu nějaké dokumenty a on na to: ‚To si robíte zo mňa srandu!‘ Protože četl faxy [německého] ministra zahraničí [Hanse-Dietricha] Genschera. A jako tohle že se dá získat? Ti lidi neměli vůbec představu, oni byli od roku 1968 mimo. Já vám to řeknu takto – tady vůbec nebyla situace, že se to otočí jinam. Oni pořád, převážná část lidí doufala, že ty komunisti tady zůstanou. A na rozvědku a dál, všude se vrátili bývalí vyházení komunisti, tam se nikdo jiný nedostal. A oni si mezi sebou začali parcelovat ty pozice, v iluzi, že to tak bude fungovat. A pak přišel pan generál Procházka, který byl nezávislý, a ten to začal čistit. Ale to nebylo... to byl strašný Augiášův chlév. A já jsem v té době s ním komunikoval, mám tady ty dokumenty, kdy jsem musel podat zprávu o té radiorozvědce, kde jsem dělal. Čili charakteristiku lidí a proč by se měla zachovat.“

„Vymyslel jsem takovou akci s generálem Procházkou, že bychom mohli vybudovat v Košicích pracoviště proti Rusku. Protože bylo vidět, že v Užhorodu je ta věž retranslační, kde jsou ty věci. Jenže bylo potřeba jet na místo a zjistit, kam jsou natočené ty antény, jaké a tak. Takže jsme vymysleli rozvědnou akci, já s jedním kolegou. Všechno se naplánovalo, legalizace, jeli jsme, že tam je Staropramen, měli jsme takového velkého žigula, já jsem řídil. Jen tak perlička, já jsem si ve dvaačtyřiceti udělal řidičák, já jsem do té doby žádné auto neřídil.“ – „A ten Užhorod, to mluvíme o nějakém roce 1996?“ – „Ne, to bylo v roce 1991. Což bylo šílený. Protože jsem říkal, máme techniku, umíme, mohli bychom ruské spoje odposlouchávat v Košicích nebo ještě blíž k hranicím, to šlo. Takže se celá akce do detailu připravila, já jsem měl s sebou vybavení, kameru, všechno. No a přejeli jsme s kolegou hranice, vjíždíme do města, blížíme se nějak k té věži a nějaký smysl mi říkal, že to je špatně. To máte někde tady. A říkám: ‚Hele, jsme sledovaný, někdo na nás visí, to je provalené, ta akce.‘ Takže jsem nemohl vytáhnout ani kameru. A říkám: ‚Ty, hele, musíme ujet, protože jak nás tady chytnou, to je konečná.‘ Řídil jsem já, a abych zjistil, jestli jsem doopravdy sledovaný, tak jsem jel – představte si situaci, jedete po hlavní, to byla rovná silnice – a najednou se nad námi objevil vrtulník. Já jsem říkal: ‚To už Rusové nasadili vrtulník a je vymalováno!‘ Tak jsem záměrně zajel jakoby do lomu. A oni, jim to nedošlo, tak se za mnou objevili. Takže jsme zjistili, že mě sledují. Tak jsme odjeli, přes hranice jsme se vrátili domů. Celou noc jsem řídil přes Maďarsko, zastavili jsme se u mé příbuzné v Pápě, před Rakouskem, protože já jsem měl pasy, všechno. A přijel jsem domů, napsali jsme hlášení, to bylo v květnu, a byl jsem postaven mimo službu.“

„Jednak se tam učilo nebo přednášelo, jakým způsobem se ty informace získávají. Máte jednu a druhou anténu, mezi ní probíhá nějaký svazek informací a teď se hledalo, mělo to boční laloky, něco to vyzařovalo a ten signál se dal zachytit, někde, to se dalo najít rádiovým postupem. Tak proto NDR bylo tady, protože z Německa to vyzařovalo sem a my jsme mohli z toho pořizovat nahrávky. Už v té době byli Němci schopni odposlouchat každý radiotelefon na území Německa a nahrát ho, když jsme znali číslo. Takže oni nahráli třeba, to byla obrovská aféra s těmi odposlechy Strausse, a to všechno se vyrobilo u nás. Oni nahráli rozhovory řidiče a pak to přes novináře pustili s tím, že se to děje v Německu, ale to se vyrobilo tady. A ta analytika sleduje, jak funguje třeba německá rozvědka, a oni už tehdy měli databázi, hlasovou, pracovníků BND. Takže když zavolal, věděli, že mluví teď plukovník ten a ten. Takže měli kartotéku, a já když jsem do té kartotéky přišel, tak jsem se úplně zděsil. Říkám, tohle všechno se už teď na ty lidi ví. No a pak přišla revoluce a mám informace, ale to jsou takové střípky, že první, co udělali Američani, tak chtěli získat všechny tyto informace z NDR. A oni mě tady měli hledat a někdo záměrně zatajil, kde mě ti Američani najdou. Takže jsem z té hry jaksi vypadl a vím, kdo to udělal. On dělal s Rusy. O mně se vědělo obecně, protože každý byl tak trochu umazaný, protože každý byl v Rusku na školení, musel něco podepsat, a já jsem za celý život, byť jsem sloužil, takový závazek nikdy nikde nepodepsal.“