Jaromír Moravec

„Dnes necítím úlevu. Byl jsem na Václaváku, byl jsem na Letné. Necítím úlevu a říkám si, po třiceti letech jsem tu zase a proč? Kam se tedy doba posunula? A když vidím, kam se to vše řítí, že je každému jedno, koho máme jako vedoucí představitele, tak je mi z toho špatně.“

„Byl jsem z toho trochu zklamaný. Když jsem do toho šel, tak jsem si říkal, že se nesmí stát, aby mně děti jednou řekly: ‚Co jsi dělal, když bylo potřeba, abys něco dělal?‘ I to byla moje motivace, nejenom to, že jsem chtěl komunismus posunout někam do nenávratna.“

„Tenkrát jsme si dávali trikolory. Jel jsem autobusem do práce do Jedlové, měl jsem trikoloru na klopě, kupa lidí v autobuse na mě koukala jako na vyvrhela. To si pamatuju, ale vzdoroval jsem.“

„Na mlýn přišla skupina údržbářů z Poličky, kteří tam asi rok mleli. Svou činnost ukončili sešrotováním dvou vagonů samotné soli. Když to otec viděl, tak šel za jejich vedoucím a zeptal se ho, jestli ví, co dělají. On mu odpověděl, že všechno přijde vyčistit a bude dobře. Chyba lávky! Mlýn nechali, všechno zrezlo. Sůl absorbuje vodu, takže zrezly i hřebíky v podlaze.“