Jiří Brabec

„Tak co se týče vojenské části, tak tam byla vojenská posádka asi o sto lidech, kteří tam plnili strážní službu, takže všechno tam hlídali. A hlídali jak tu civilní část, tak tu tajnou. Ta tajná byla na té straně, kde už dneska nic není, jenom jedna budova, tam jsou pole. Je to, když se jede od Litomyšle na pravé straně. Tam byl les antén a to byla skutečně rušička zahraničního vysílání Svobodné Evropy. Málokdo ví, že to byla rušička pro jiné země než pro Česko. Českou republiku rušili, co jsem se dozvěděl, z Maďarska a ze Sovětského svazu, někde z Ukrajiny. To bylo dané fyzikálními vlastnostmi šíření těch vln. Takže vysílač pro Československo Svobodné Evropy byl ve Španělsku a ty vlny se šíří v nějakých skocích odrazem od ionosféry. Ta vlna od nás se přidávala k té vlně na ten Sovětský svaz, aby měla určitý dopad. To rušení není bezprostředně nejsilnější v místě toho vysílače, ale působí dál. Je to dáno i směrováním antén. Aby to bylo nejúčinnější, musí být jinde než v tom místě, kde má [ten rozhlas] fungovat.“

„Vím, že samozřejmě telefonní linky byly napíchnuté, pod dohledem. Zpětně jsem se dozvěděl, že okamžitě o nás měli všechny informace ve Svitavách na ústředně StB, všechny karty od nás a všechny údaje. Takže nás sledovali, ale myslím si, že nebyl odnikud příkaz nějakou akci provést. Pokud by ten příkaz byl, tak by ji provedli. Všechno o nás věděli, ale příkaz nepřišel. A víceméně cítili jsme se trošku neohroženě tím, že jsme byli veřejně známí už a že už jsme byli zachranitelní, kdyby se něco stalo. Ale mohlo se to samozřejmě zvrtnout v represe, jako vidíme v různých jiných zemích, ale o tom asi nikdo z nás nepřemýšlel. Já osobně ne, že bych se bál.“