Rodinná tragédie v poslední den války
Zdeňka Šillerová se narodila 4. dubna 1944 v Sebranicích u Boskovic jako druhorozená dcera rodičům Františkovi a Marii Hanákovým. Dědeček František Slavíček byl během první světové války v zajetí a v období první republiky pracoval jako řidič u židovské rodiny Löw-Beer, která založila textilní továrny v nedaleké Svitávce. Strýc Josef Slavíček se zapojil do odbojové činnosti v brněnské Zbrojovce. Byl zatčen, vězněn v Kounicových kolejích a v roce 1942 zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. V noci z 8. na 9. května 1945 před domem Slavíčkových najel německý stíhač tanků na bednu s municí a výbuch způsobil nejen velké materiální škody. Strýc František Slavíček byl těžce zraněn, oslepl a babička přišla o jedno oko. Rodiče se dvěma malými dětmi Zdeňkou a Marií zachránilo dobře zatemněné okno ve vedlejší místnosti. Po absolvování základní školy se vyučila v podniku Tylex Letovice a v roce 1960 se vdala. S manželem Milošem Šillerem měli dvě dcery, Zuzanu a Ivanu. V roce 1966 se přestěhovali do Karviné na nově vybudované sídliště. Několik let pak pracovala v mateřské škole jako kuchařka a manžel v karvinských dolech. Později navštěvovala sociálně právní školu a pracovala pro Svaz invalidů jako pokladník. Po rozvodu v roce 1972 se přestěhovala s dcerami zpět do Sebranic. Překonala vážnou nemoc a po revoluci v roce 1989 se podílela na vzniku muzea v Boskovicích. V roce 2020 bydlela sama ve svém rodném domě v Sebranicích.