„Ohledně roku 1968 si vzpomínám, že byly prázdniny, proto jsem vyspával. A najednou matka vběhla do ložnice: ,Vstávej. Rusáci nás okupovali. Bude válka.‘ Tak jsem vstal, ale ještě jsem z toho neměl moc rozum. Naproti přes ulici bydlel děda, strýc, teta. Sešla se tam celá rodina a poslouchali jsme rádio, útržkovité zprávy o tom, že kolem rozhlasu se lidé shromažďují podobně jako v roce 1945. Všichni byli nervózní. Lidi nakupovali zásoby: mouku, sádlo, maso, konzervy... Opravdu očekávali, že nějaká válka bude. Na Valašsku se toho moc neodehrávalo. Občas projelo nějaké nákladní auto. Na hlavní křižovatce ve směru na Slovensko stál ruský regulovčík. Tomu jsme jako kluci nosili nějaké jídlo, protože Rusové na něj úplně zapomněli. Půjčil nám samopal, chvíli jsme si s ním pohráli a za to dostal krajíc chleba se sádlem nebo něco jiného. Až za dva dny mu vlastní přivezli nějakou konzervu.“
„Zásobování za námi nestíhalo. Měli jsme s sebou jen konzervy, tzv. vojenské ,kádéčko‘ (pozn.: konzervovaná dávka potravin). Když v noci kolona zastavila a dlouho se nejelo, rozhodl jsem se, že něco sním. Vzal jsem si ,kádéčko‘. Částečně vysunutý z průlezu jsem jej začal pojídat s chlebem. Přitom jsem si všiml, že naproti stojí autobus a přes sklo se dívá paní, asi pětačtyřicetiletá. Dala se do pláče. Začala tam brečet a utírat si oči. Napadlo mě, asi má také vojáka. Nebo jinde jsme zastavili a lidi se s námi dali do řeči. ,Kam jedete?‘ Odpovídáme: ,Na mimořádné divizní cvičení.‘ A oni na to: ,Vy jedete do Polska.‘ Trváme na svém: ,Ne, na cvičení.‘ Nevěřili nám: ,Oni už vás naučili i lhát.‘ Jednoduše, lidé byli naštvaní. Během cesty bylo z jejich chování znát, že jsou také hodně nervózní. Potom si vzpomínám, že když jsme se vraceli, tak nám naopak mávali jako v roce 1945. Byli rádi, že se vše obešlo bez násilné akce.“
Při cestě zpět nám lidé mávali jak v květnu pětačtyřicátého
Jiří Krůžela se narodil 27. srpna 1960 ve Vsetíně. V říjnu 1979 nastoupil povinnou základní vojenskou službu. V prosinci 1980 se v rámci 2. roty 1. praporu 1. tankového pluku (VÚ 5729) účastnil cvičení Krkonoše 1980. Na podzim 1981 se vrátil do civilu a našel si zaměstnání u Lesního závodu Strážnice. Od roku 1998 pracuje pro soukromou dřevařskou firmu.
