Mgr. Tadeusz Wantuła

* 1950

  • „Když to bylo nejtvrdší, tak jsme se kdesi trochu opili. Jdu přes hranice a nasedám do vlaku. Najednou se divím, proč si lidé ode mě odsedávají. Měl jsem na sobě velkou značku Solidarity a lidé se báli.“

  • „Pak jak byla Solidarita, mně odebrali propustku, že jsem nebezpečný, že něco přenáším a tak dále. Hlavně se mě snažili donutit, abych podepsal spolupráci StB. Řekl jsem si, že když nebudu mít propustku, tak budu chodit na pas. Dal jsem si vyučování do dvou dnů, koupil si kolek za dvacet pět korun a na pas jsem šel do Polska a byl tam na noc. Všechno jsem odpřednášel a šel zpátky. Tohle trvalo asi čtvrt roku. Běžně jsem byl každý den v kontrole na hranicích. Než jsem šel do Polska, tak jsem všechno důkladně prohledal, jestli mně někdo nehodil pár dolarů do kapsy a měli by záminku. Musel jsem být naprosto čistý.“

  • „Asi nebylo rockové nebo estrádní skupiny z první desítky v Polsku, která by u nás nevystupovala. V celé republice byly zakázány rockové koncerty, Jazzová sekce zavřená, ale v Bystřici se konaly Zlotý od roku 75, kde byly kapely Budka Suflera, Perfect. Vyvěsili jsme tam heslo: ‚Za mír.‘ A co? (Neměl jste z toho potíže?) Potíže ne, ale hrozby. Vždycky nám říkali, ať to neděláme, že bude průser. Nám se to nějak povedlo. Místní skupina PZKO, pod jejíž hlavičkou se to dělalo, zjistila, že to přináší obrovské peníze. Tak nějak drželi partajní skupinu, že budou peníze na budování dalších věcí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Český Těšín, 19.11.2015

    (audio)
    délka: 02:06:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Polský rok 1980 a československá reakce na něj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nebudu mít děti, dokud nepadne komunismus

Tadeusz Wantuła
Tadeusz Wantuła
zdroj: archiv pamětníka

  Tadeusz Wantuła se narodil 5. srpna 1950 v obci Bystřice, ležící u hranic s Polskem nedaleko Třince. Oba jeho rodiče byli polské národnosti. Otec Josef se za druhé světové války zapojil do polské odbojové organizace Svaz ozbrojeného boje. V roce 1942 ho zatklo gestapo a bezmála tři roky strávil v koncentračním táboře Osvětim. Tadeusz Wantuła se v roce 1968 a 1969 stal během studií na VUT v Brně členem stávkového výboru a zúčastnil se několika stávek a demonstrací proti okupaci. Před vyloučením z univerzity ho uchránilo stipendium na Jagellonské univerzitě v Krakově, kde úspěšně absolvoval obor filologie a filmovou vědu. Po studiu přednášel v pobočce Slezské univerzity v polském Těšíně. Během svého působení v Polsku převážel přes hranice samizdat a u nás nedostupnou literaturu. Tadeusz Wantuła se angažoval hlavně v oblasti kultury. Dostával polskou kulturu k polské menšině v Československu. Ve své rodné obci v době normalizace pořádal hudební festival Zlot, na němž vystupovaly ty nejlepší polské kapely. Jako jeden z činovníků Polského kulturního osvětového svazu svým otevřeným přístupem k politice a společnosti ovlivnil za komunismu desítky mladých lidí. Za jeho aktivity ho StB evidovala jako nepřátelskou osobu a její příslušníci ho opakovaně zadržovali a nutili ke spolupráci. Tadeusz Wantuła nepodlehl, a ačkoli byl dlouho ženatý, odmítal mít do pádu komunismu děti, aby je StB nemohla použít k vydírání. První dcera přišla na svět devět měsíců po demonstraci studentů na Národní třídě. V krátkém sledu se pak manželům Wantułovým narodily ještě čtyři děti. Stal se jedním ze zakládajících členů polské sekce Občanského fóra a předsedou Rady Poláků. V únoru 1990 byl kooptován do České národní rady a v prvních svobodných volbách v červnu 1990 řádně zvolen. Dnes žije ve Vendryni a již sedmnáctým rokem je ředitelem filmového festivalu Babí léto, během něhož se v říjnu v kině v Bystřici v původním znění promítají české, polské a slovenské filmy.