Řekli mi, ať se s tatínkem rozloučím, že propadl hrdlem
Milena Urbanová, rozená Holišová, se narodila 17. června 1933 v Zubří na Vsetínsku. Otec Josef pracoval jako stavbyvedoucí, Matka Františka se starala o domácnost a hospodářství. Otec za druhé světové války pomáhal partyzánům se zásobováním, do odbojové činnosti byli zapleteni i jeho švagři. Koncem října 1944 přespali v domě Holišových tři muži vydávající se za partyzány. 24. listopadu, v rámci protipartyzánské operace Tetřívek, vtrhlo do Zubří nacistické Jagdkommando pod osobním velením K. H. Franka, které obec obklíčilo a uzavřelo. Po sérii výslechů byli oba rodiče zadrženi a rodný dům Holišových vypálen. Matku Františku pak nacisté věznili v brněnských Kounicových kolejích, otce Josefa Holiše popravili na Pankráci. Koncem dubna 1945 Františku Holišovou pustili z vězení, do té doby její dcera přebývala u příbuzných. Po válce, v roce 1947, Milena vychodila základní školu v Zubří, poté tříletou zimní hospodářskou školu v Rožnově pod Radhoštěm. V roce 1950 krátce pracovala na Bečvách, kde se seznámila se svým budoucím manželem Josefem Urbanem. Po únorovém puči zasáhla pozůstalou rodinu kolektivizace zemědělství i měnová reforma. Milena Urbanová vystřídala vícero povolání. V 50. letech pracovala v zuberských gumárnách, v 60. letech v rožnovské Tesle a od 70. let v zuberském družstevním kravíně. Tam zůstala až do svého odchodu do důchodu v roce 1983. V době natáčení rozhovoru (2021) žila v Zubří, v domě postaveném v roce 1951 na místě, kde rodina žila až do příjezdu Franka.