Čestmír Forbelský

„Měli jsme lágry rovnocenné německým, vytápěné ústředním topením, a měli jsme společnou závodní kuchyni s Němci. Šli jsme k okénku, tam jsme dostali tác a dali si na něj jídlo, ty jejich blafy. Byla to ohromná jídelna... sál, uprostřed ulička, napravo dlouhé stoly, nalevo dlouhé stoly. My Češi jsme se separovali, chodili jsme doprava a Němci doleva. I když i tam (napravo) chodili Němci, protože my jsme to celé neobsadili. Takže tam jsme jedli. Taková rarita byla, že kuchaři vydávali neloupané brambory. Když jste si to nesl na nějaké misce, tak jste si je musel k jídlu oloupat. Většinou byl nějaký eintopf. Šlupky jsme dávali na hromádku, a když se nám mezi nás podařilo vpašovat Rusáka, tak jsme ho mezi sebe schovali. Jenže tou dlouhou chodbou chodil německej kuchař s velkou čepicí a vařečkou. Kontroloval nás, a když viděl Rusáka, my ho museli pustit ven. A ten (kuchař) ho mlátil tou vařečkou, až ho vyhnal ven.“

„Otec, továrník Sýkora a nějaký Brunno měli kanál, kde pomáhali do Švýcarska lidem. Toho Brunna pak chytli na hranicích, samozřejmě gestapo, mučení, tak to všechno vykecal. Pro tátu přišlo gestapo, on se takhle klepal... Rozházeli nám knihovnu, všechno, udělali velkej bordel a tátu sebrali. To jsem byl ještě v práci, a ne doma. Táta vzkázal mámě, že jede někam na výslech, myslím, že do Liberce na gestapo, a že se vrátí. Jenže už jsme ho neviděli, až já v tom Tanvaldu, když mi povolili rozhovor. Výslechy... a toho Brunna odsoudili k trestu smrti, toho pověsili nebo zastřelili, a táta a Sýkora dostali po dvaceti letech pro přípravu velezrady proti Velkoněmecké říši. Soudil je volksgericht, lidový soud v Genshagenu, někde tam na jezerech v Berlíně. Oba dostali káznici dvacet let.“