Kladla jsem odpor, ale v mezích zákona
Věra Heidlerová, za svobodna Janíková, se narodila 15. prosince 1936 v Uherském Hradišti. Vyrůstala jako jediné dítě rodičů Otto Janíka a Anny, rozené Svobodové. Když byly malé Věře čtyři roky, zatklo otce gestapo. Coby sokol, záložní důstojník čs. armády a především člen odbojové skupiny Obrana národa strávil devět měsíců ve vazbě v Uherském Hradišti a Kounicových kolejích v Brně. Krátce byl pak zadržen ještě roku 1944. Za odboj byl zavřený i otcův bratr Antonín (na Malé pevnosti Terezín). Po osvobození Uh. Hradiště se otec stal členem revolučního MNV a jako politický vězeň po válce zastával post ředitele finančního úřadu. Roku 1951 byl otec v rámci tzv. akce 77 přesunut do výroby a stal se dělníkem v cihelně, později skladníkem Agrotechny v Uh. Hradišti. Věra vystudovala gymnázium a nastoupila do zaměstnání. V letech 1954–1959 tančila s folklorním souborem Hradišťan. Roku 1957 se zúčastnila turné do Rakouska, Švýcarska, Itálie a Francie. Po maturitě se uchytila v uherskohradišťské knihovně a dálkově absolvovala dvouleté studium knihovnictví v Brně. Nakonec knihovnu i vedla a v letech 1963–1968 dálkově vystudovala FSVP UK, obor knihovnictví. Roku 1969 ale o místo přišla a po nesnázích najít zaměstnání nakonec nastoupila jako dělnice ve skladu podniku Drobné zboží. Jméno pamětnice z prvního manželství (Volopichová) je v registračním protokolu StB zapsáno v kategorii PO, prověřovaná osoba. Krátce po návštěvě rodiny ve Vídni roku 1979 absolvovala jeden výslech na StB. V letech 1984–1993 žila a pracovala v Litvínově, kde prožila i sametovou revoluci. Je členkou Spolku Memorie, který usiluje o zachování uherskohradišťské věznice a její proměnu v muzeum totalit. Od roku 1993 žije pamětnice ve Veselí nad Moravou.