Marta Porubová

„Tam jsem chodila (v Radlinu) dva roky do školy, no, prakticky čtyři. Protože dva roky jsem chodila do německé školy, když to bylo německé. Potom jsem chodila dva roky do polské školy, po převratu potom v pětačtyřicátém to bylo polské, takže dva roky jsem chodila do polské školy. Potom jsem přišla do Čech do páté obecné, tenkrát jsem přišla do Markvartovic. A potom jsem chodila ještě na čtyři měšťanky. Takže jsem chodila devět roků do školy.“

„Zkrátka byl tam ten domácí, co měl ten baráček, Brachmański se jmenoval, šedivý staříček, takový pohádkový. A my jsme museli všichni vyjít, jako ti, co jsme tam byli na bytě. Všichni jsme museli ven vyjít a stát v kruhu a toho pána postavili (sovětští vojáci) ke zdi: ‚Ty si buržoň,‘ a že ho musí zlikvidovat. A my jsme se na to měli všichni dívat. Tak tam už stáli, připravení, já nevím, jestli to měli nějaké samopaly, nebo co měli. Jenomže z dolu k nám hnal takový jeden ruský voják, jak dneska ho vidím, v té košili, co má ten límeček takový z boku. A křičel, že se to nesmí udělat, že už je konec. Tak ten mu zachránil život. Tak jsme se všichni rozešli. Ale bylo to kruté.“