Dušan Šimánek

“Tomáš Ruller s Ivanem Kafkou vymysleli takovou akci, což bylo v údolí u Radotína a jmenovalo se to Mezi vrstvami. Jednak tam bylo to – protože tam jsou tedy vrstvy Barrandien, ale pak samozřejmě se to myslelo ‚mezi vrstvami’, tedy námi výtvarníky. Ale ta výstava byla smyšlená. Všichni dostali pozvánku, vědělo nás to šest lidí – že nic neexistuje – a byla to reakce vždycky na ty tajné výstavy, které se konaly. Všichni se tam sjeli, byla tam hromada policajtů a tajných, a všichni jsme chodili a hledali, kde by to mohlo být. Neuvěřitelné bylo, jak pak ti estébáci s těmi kameramany už pak chodili za námi a ptali se nás, jestli nevíme, kde by to mohlo být. Neuvěřitelné, protože oni sami byli zblblí. Sice nás na začátku toho údolí nejdřív legitimovali. Takže potom nakonec někteří si mysleli, že si to vymyslela policie a že to byla vlastně akce od nich, aby si nás mohli zkontrolovat. Nicméně to byl zase jeden z úžasných zážitků, protože doopravdy – jestli se nás tam sešlo šedesát nebo možná kolem stovky lidí, kteří tam procházeli. Pak pár nás tam skončilo v nějaké hospodě, někteří někde jinde. No a musím říct, že bylo úžasné, že se to udrželo v tajnosti až do devadesátých let. My s Bohdanem, jak jsme to fotili, tak potom s klukama jsme sedli a vybírala se fotka, aby nikdo nepoznal, kdo to fotil. A vytiskla se karta a zase se všichni obeslali – že si to můžou zapsat do účasti výstav.”

“Myslím, že to je důležité akcentovat. Mám pocit, že to dneska mnoha lidem schází. Že nechápou, že vlastně ta svoboda, když se vám dá uměle a pokud ji nemáte v sobě, tak vlastně je na prd. Protože ten člověk s ní stejně neumí zacházet. Protože pak má pocit vlastně naprosto, že ta svoboda je cokoliv. Že můžu někoho klidně zabít, protože je to svobodné. O tu svobodu vnitřní a etickou – to je něco naprosto jiného a dává vám to právě šanci spoustu věcí přežít.”