Nikdy jsme nechodili do krytu
Monika Kubátová (roz. Kühnelová) se narodila 18. února 1940 do česko-německé rodiny v Trmicích. Tam byla v útlém dětství také svědkem bombardování Ústí nad Labem. Otec Moniky byl původně u české armády, po nástupu Hitlera byl odveden do wehrmachtu a v roce 1941 padl u Smolenska. Další osudy členů rodiny byly podobně tragické. Otcovi bratři za války také padli, jeden z matčiných bratrů skončil u SS a druhý zemřel v koncentračním táboře. Monika byla v dětství prohlášena za Němku, školu však vystudovala v češtině v Trmicích. Následně se vyučila švadlenou a začala pracovat jako krejčová. Roku 1964 se provdala a o čtyři roky později se jí narodil syn. Když nastoupil do první třídy, začala pracovat jako vychovatelka v družině. Na této pozici působila 17 let, po změně režimu byla propuštěna a do 65 let pracovala v reklamní agentuře. Dodnes pomáhá jako dobrovolnice pro invalidy a neslyšící.