Bydleli jsme v kapličce a spali na márách
Stáhnout obrázek
Žofie Sýkorová, rozená Vlčková, se narodila 26. července 1930. Vyrůstala v Javoříčku na Litovelsku. Její otec, původním povoláním řezník, byl válečný invalida a zemřel v jejím raném dětství. Zůstalo po něm jedenáct dětí, z toho sedm nezaopatřených, které se jejich matka snažila uživit prací u místního sedláka. Rodina bydlela v obecním domě a trpěla velkou bídou. Často se stávalo, že dívka omdlela ve škole z hladu. V zimě a na jaře 1945 sloužila obec Javoříčko jako základna partyzánské skupiny Jermak-Fursenko. Jako trest za podporu partyzánů vesnici dne 5. května 1945 vypálilo komando německé bezpečnostní policie a zastřelilo přítomné muže; celkem esesmani zabili 38 mužů. Bratři pamětnice masakr přežili, starší byli v té době nuceně nasazeni v Essenu. Bratr Alois si zachránil život tak, že si lehl mezi zastřelené a předstíral, že je mrtvý. Vlčkovi se ocitli bez domova, takže měsíc přežívali v malé kapličce, kterou Němci nezničili. Poté se přestěhovali do Nemilan u Olomouce, kde dostali stejně jako ostatní přeživší domek. Protože však nevstoupili do komunistické strany, po roce 1948 o něj zase přišli. Pamětnice pracovala jako dělnice v továrně Zora, později jako prodavačka. V sedmnácti letech se vdala, se svým manželem prožila jedenašedesát let a vychovala tři dcery.
