Jan Blizňák

„Původně jsem měl smlouvu ve sklárnách v Karolince, s tím, že jsem se tam zajel i podívat, kde budu bydlet, kde se budu učit, jak se budou foukat baňky. Prostě exkurze. Pak se to zvrtlo v tom smyslu, že přijela Tatra, osmička Tatraplan, vystoupili tři chlapci, zavolali si mámu a výsledkem bylo, že musím 31. srpna 1957 nastoupit do hornického učiliště, jinak že naši uvidí. Takže tam bylo nějaké vyhrožování, protože máma z toho byla úplně zlomená. Tak jsem odešel a od té doby jsem se o sebe musel starat sám.“

„Vzhledem k tomu, že rodiče odmítali vstoupit do místního JZD [jednotného zemědělského družstva], dostali tak vysoké odvádění dávek, že k tomu, co se urodilo, se muselo ještě přikupovat, ať to byly brambory, obilí, vejce. Prostě se to doma neurodilo, ten produkt nebyl, tak se to muselo přikoupit. Ovšem rodina by asi vymřela, protože rodiče nebyli zaměstnáni. Když už doma nic z toho zemědělství nezbylo, otec řekl, že už víc nikam nedá. Přestal odvádět ty převýšené dodávky, které vůbec neodpovídaly skutečnosti. Pak s tím měl problém. Často byl volán na místní národní výbor, jednak aby podepsal JZD, a proč neplní dodávky. Bylo to téměř na zavření. Byl ale invalidní a v lomu, kam by ho asi zavřeli, by toho moc neudělal. Výsledek byl takový, že už po něm nešli do té míry. Ale přijely traktory a ta políčka, která byla kolem domku, byla rozorána, zcelena. Dobytek musel být odevzdán a to naše zemědělství skončilo.“