Horníkem proti své vůli. Komunisté rozhodli o budoucnosti syna vzpurného rolníka
Jan Blizňák se narodil 5. srpna 1943 do evangelické rodiny v Ratiboři na Vsetínsku. Rodiče měli menší hospodářství, otec také pracoval v lese, matka dělala cestářku. Na začátku 50. let přišli oba o zaměstnání a sedmičlennou rodinu, ke které patřil i invalidní dědeček, živilo jen hospodářství se dvěma hektary polí. Když se v Ratiboři zakládalo jednotné zemědělské družstvo (JZD), otec tam odmítl vstoupit, a nakonec přestal plnit i povinné dodávky nastavené tak, aby jim nic nezůstalo. JZD pak jejich pole násilně zabralo. Děti nesměly na střední školy. Jan Blizňák musel nastoupit na hornické učiliště v Ostravě. Už jako patnáctiletý učeň pravidelně fáral v nízkých slojích dolu Eduard Urx v Ostravě-Petřkovicích. V podniku Ostravsko-karvinské doly strávil skoro 40 let, z toho téměř 20 let v podzemí. Poté, co mu lékaři zjistili vazoneurózu a zaprášení plic, pracoval na povrchu a pak jako náborář Dolu Staříč. Byl dlouholetým značkařem turistických cest v Beskydech a strážcem přírody. V důchodu si přivydělával jako promítač ve frýdeckomísteckém kině Vlast. Vytvořil desítky modelů dřevěných kostelů, kaplí a zvoniček. V roce 2021 žil ve Frýdku-Místku.