"To když ten den nebo dny nastaly, tak to bylo tak začouzený, jednak i do určitých barev zbarvený, pálivý čmoud. Když jste si vzal oblečení s bílou barvou, tak jste večer přišel domů, měl ho tak zamazaný, že jste ho musel hodit do prádla. Oči štípaly, těžce se dýchalo, protože často smrděl chlór z chemičky, takže to bylo děsný. Někdy zapáchala i ta drožďárna. Ale to bylo takové příjemnější. To jste dostal chuť na pečivo. Na to si člověk nezvykl. To stížené dýchání a pozorování kolem sebe, to nepřidalo na požitku.
"S tím já jsem počítal s ohledem na znění příkazu generálního prokurátora. Bojoval jsem všemi prostředky, ať už cestou nedostatku procesního řízení, například nedostatek souhlasu Revolučního odborového hnutí anebo po stránce skutkových okolností. Nemohl mi dát příkaz před tím, než bylo vzneseno obvinění nebo npřed tím, než byl proveden výslech obviněného. To všechno tam chybělo. Mně původně uložili důtku, kterou generální prokurátor zastavil. Přece jenom to na mě zanechalo, ten vnitřní boj, ty nepříjemnosti, zanechaly následky. Doktor mi naměřil vykoký tlak a další průvodní symptomy s vysokým tlakem související. Tak jsme pak na základě lékařského dobrozdání požádal o propuštění."
"V pondělí poté demonstraci bylo zvláštní to, že si nás zavolal šéf. Začal s tím, že bylo zadrženo velké množství lidí. Jejich dozorový spis měl na stole. Každému z nás, což bylo asi tak pět prokurátorů, ale možná i více, přidělil určitý počet spisů. Mně konkrétně pět s tím, že na ty lidi musí být uvalena vazba. Že musí být zavřený, lidově řečeno. Za tím účelem jsme měli odjet do vazbení věznice Litoměřice. Řekl jsem šéfovi, že si nejprve ty spisy týkající se těch lidí přečtu a až pak řeknu, jestli je zavřu nebo ne. Přečetl jsem si to a přišel jsem na to, že spis měl snad jen tři strany a chyběla i výpověď učiněná prokurátorem. Tak jsme šel za šéfem a řekl mu, že jsem vazební důvody neshledal. A že pokud bych já musel jet do Litoměřic, tak je všechny propustím. Důvpdy vazby nejsou, jde navíc o tak závažný úkon, který může vliv na další život těch lidí. On stále setrvával na svém stanovisku, že tam musím jet a že musím ty lidi zavřít. Řekl jsem, že jestli tam pojedu, tak je propustím, protože chci mít čité svědomí., protože to je tak závažný krok, že si to nechci vzít na svou odpovědnost."
Vladimír Fiala se narodil v roce 1942 nedaleko Mladé Boleslavi. Po studiu práv a absolvování základní vojenské služby v Litoměřicích, se na konci šedesátých let stal prokurátorem okresní prokuratury v Ústí nad Labem. Neshody s nadřízenými po srpnu 1969 zhoršily jeho zdravotní stav. Čelil kárnému řízení a důtce za nesplnění nařízení o uvalení vazby pro demonstratnty ze srpna 1969 v Ústí nad Labem. Odešel proto do politicky méně exponované podnikové právní sféry. Byl právníkem několika ústeckých podniků. Byl u podpisu první smlouvy, týkající se stáčení nápoje Coca Cola v Československu. V devadesátých letech po Sametové revoluci si založil vlastní advokátní kancelář. Jeho koníčkem byly od mládí esperanto a turistika. Tento pamětník byl natočen díky podpoře Statutárního města Ústí nad Labem.
