monsignore Vnislav Fruvirt

„No, a tak jsem si říkal, co. Zaměstnání, zaměstnání. Bavilo mě jezdit s autem a tak všechno, tak jsem se hlásil u toho Dopravního podniku jako průvodčí v tramvajích. ‚Jóóó, bereme, bereme…‘ Protože ten průvodčí, on tam musel aspoň rok sloužit, to nemohl odejít hned. A to je ta služba nepravidelná, že, jednou tak, jednou tak, jednou tak a pořád měli nedostatek těch průvodčích, a tak jsem se hlásil na toho průvodčího. ‚Ano, ano.‘ Na osobním: ‚Bereme, dáme vám vědět.‘ V novinách bylo už ale za dva dny, že je ten řidičský kurz, a já jsem pořád nic neměl. Tak jsem si zajel teda do Brna na osobní do Pisárek a říkal jsem jí to a: ‚Pane…‘ Ne pane, soudruhu Fruvirte, tehdy se ještě soudruhovalo. ‚Soudruhu Fruvirte, ale vy jste přišel z výkonu trestu, že?‘ Když nám to tam vyhlašoval, tu amnestii, ten prokurátor, tak nám to všechno maloval, straky na vrbě, že jdeme ke svýmu, a tak dále, že… ‚A vy jste přišel z výkonu trestu, ano, no jo, ale my tady máme nejméně dva roky manuální práce.‘ Přišel befel, tak jsem se hlásil na čističe výhybek.“ – „Tam jste byl jak dlouho, ty dva roky?“ – „Necelý dva roky. A tam byli dobří chlapi u Dopravního podniku, tak jsem se přihlásil do toho kurzu, udělal jsem si řidičskej kurz a pak jsem ale čtyři leta nebo kolik jezdil tou tramvají, ale do šestašedesátýho.“

„První nálet na Brno, ten byl až někdy dost pozdě, nevím, v kolikátém tom roce. Taky zemřel jeden náš bohoslovec, to už jsem jako bohoslovec. Umřel mladý a byli jsme na tom pohřbu, bylo to v Králově Poli, myslím, a právě ten den byl ten nálet na to Brno. Bylo to dopoledne, ten pohřeb, a do Brna jsme jeli až někdy večer, v sedm nebo osm, protože to bylo roztřískaný tam a tak dále. Dojeli jsme jenom šalinou, elektrikou… šalinka, u nás se říká. Dojeli jsme u Tomáška na to náměstí a odtud jsme museli a odtud jsme museli na Petrov pěšky, po Husové. A druhej den potom jsme zjistili, že tam byl výhrůžnej nápis ‚Blindgänger‘ – časovaná bomba. Tak jsme kolem toho baráku šli a potom v deset dopoledne to bouchlo. Na to je pěknej vtip, tady na to: Taky tam padla někde bomba a teď to ulouplo tu čelní stěnu. A tam v jedné frontě byly teda záchody a tam v sedmém poschodí seděl ten a měl krok do té propasti do ulice, že. No tak hasiči se tam k němu dostali tím žebříkem a ten se teda třepal úzkostí a říká: ‚Já opravdu za nic nemůžu, já jsem jen zatáhl a ono to bouchlo.‘“