František Hromek

"Když mě jmenovali vedoucím pecí v Nové Huti, tak podmínkou bylo, že se stanu členem strany. Se za to můžu omluvit nebo nemusím se omlouvat, ale můj tatínek byl funkcionářem sociální demokracie a odmítl při slučovacím sjezdu komunistů se sociální demokracií tam vstoupit. Mně teda říkal: 'Podívej se, když je to jedna nezbytná podmínka, tak když tam vstoupíš, snaž se zůstat slušným člověkem.' Takže já se můžu omluvit za ten můj vstup, ale můžu prohlásit, že jsem nikdy nikomu neublížil. Naopak jsme vytvořili jádro kamarádů, kteří také byli ve straně, a když se to vyhrotilo po osmašedesátém roce po vstupu vojsk, tak moji kolegové se dali na tu stranu, která byla proti tomu vstupu těch vojsk."

"Roku 1948, to jsem měl 16 let. To byl poslední všesokolský slet. Tam jsem cvičil jako dorostenec, starší. Zúčastnil jsem se lehkoatletických závodů. Tam jsem byl třetí. Za odměnu jsem, ale to už jsem vám vyprávěl, jak jsem se setkal s tím strýčkem z Argentiny. No tak jsme měli slavnostní pochod, dorostenci a dorostenky. Byla tam tribuna, soudruh Gottwald a soudruh Zápotocký tam seděli na tribuně. My jak jsme pochodovali, tak jsme odvrátili zraky od tribuny doleva. Skandovali jsme: 'Bez Beneše, Masaryka není žádná republika!' No průser z toho byl jak hrom. Po sletu to zavírali celé, to vedení, Hřebík a spol., toho Sokola."