Ludmila Kobzíková

* 1943

  • “To byl těžký stav pro naši rodinu. V Břeclavi se šířilo, co jsme vezli za šperky. To byl jenom ten dopis. Ale hlavně potom byl postižený soubor. No a já a manžel. Já jsem nesměla rok navštěvovat soubor, ale protože jsem byla členkou sboru pro občanské záležitosti, tak jsem zpívala občanské pohřby, takže zpívat jsem nesměla, ale pohřby ano. Manžel byl na všech stranických schůzích okresu jmenován, jaké protistátní činnosti se dopustil. Já jsem pochopitelně byla volaná na okres za vedoucím odboru. Já jsem mu říkala, že tedy skutečně to byl rodinný dopis. Ale byla tam věta: 'Važte si svobody, já bych tam s vámi žil o krajíci.' Napsal tam, že k životu stačí krajíc chleba a hrnek mléka.”

  • “Sestra Marie pracovala v Gumotexu a byla tam už na jisté pozici. Můj otec se silně bránil vstupu do JZD. Takže přijela delegace z Gumotexu, předseda, další asi čtyři lidé, a přesvědčovali tatínka ke vstupu do JZD. Pochopitelně, že ten se choval arogantně a vstupu se bránil. Doplatila na to sestra Maryška, která musela Gumotex opustit. Hledala pak místo a nastoupila jako průvodkyně v zámku v Lednici. Takže z nás na to nejvíc doplatila.”

  • “První zájezd byl do Itálie v roce 1961, do Boloně. Břeclavan má červenice a děvčata v jednom pásmu mají červené sukně, a proto nám tam zakázali vystupovat. My jsme tam přijeli na pozvání komunistické strany a oni si mysleli, že jsme tam přijeli propagovat komunistickou stranu. Na pět dnů nám zakázali vystupovat, ale pak se to vyjasnilo, takže jsme ve vystoupení pokračovali. My jsme přijeli jako národopisný soubor, ale díky té červené barvě to přijali tak, že jsme přijeli propagovat komunistickou stranu. Ale my jsme tam neměli nic angažovaného. Byl to náš folklor, co jsme uměli. Verbuňky a taneční pásma, lidové tance.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hodonín, 23.09.2021

    (audio)
    délka: 02:14:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

K životu stačí krajíc chleba a hrnek mléka

Ludmila Kobzíková v roce 2021
Ludmila Kobzíková v roce 2021
zdroj: Post Bellum

Ludmila Kobzíková, rozená Malčicová, se narodila 4. března 1943 v Hlohovci na Břeclavsku. Rodiče Anežka a Jakub Malčíkovi byli drobnými zemědělci, kteří v 50. letech vstoupili proti své vůli do družstva. Ludmila vystudovala gymnázium v Břeclavi a pedagogickou školu v Boskovicích. Po dokončení školy nastoupila jako učitelka mateřské školy ve Staré Břeclavi. Současně začala zpívat a tančit ve folklorním souboru Břeclavan, kde působila i její starší sestra. Soubor založil její budoucí manžel Josef Kobzík (1929–2000), absolvent medicíny v Brně, který byl pro svůj nesouhlas se srpnovou okupací 1968 vyloučen z komunistické strany a musel opustit Brno, odkud odešel do Břeclavi. V době natáčení rozhovoru (2021) žila Ludmila Kobzíková v Břeclavi.