Místo vytoužené svobody jen bolest a zmar
Růžena Fučíková, rodným jménem Polesná, se narodila 10. března 1932 v Bernarticích u Milevska. Její životní příběh je současně příběhem jihočeského městečka Bernartice, které v nebývalé míře zasáhly události spojené s druhou světovou válkou. Jako desetiletá se stala svědkyní zatýkání rodiny Krzákovy, jejichž syn Rudolf odešel krátce po obsazení Československa bojovat proti nacistům do zahraničí. Společně s ním odešli z Bernartic i jeho dva kamarádi, Rudolf Hrubec a Jan Doubek. Jejich rodiny, ale i další bernartičtí občané, byli za pomoc parašutistům z výsadku Intransitiv zatčeni a vyslýcháni klatovským gestapem. Tragédii završila poprava celkem 23 obyvatel Bernartic. Další byli odesláni do koncentračních táborů. 12. června 1942, pouhé dva dny po vypálení Lidic, byly i Bernartice obklíčeny německými vojáky. Měl je potkat stejný osud jako Lidice a Ležáky. Nacisté rozkaz k vypálení městečka v poslední chvíli odvolali. Další tragické události se pojí s koncem války. Bernartice se v očekávání příjezdu amerických vojáků staly terčem zuřivé střelby ustupujících Němců. Tehdy třináctiletá Růžena Fučíková se ocitla, stejně jako většina obyvatel Bernartic, v bezprostředním ohrožení života. Stala se svědkyní mnoha osobních tragédií, současně ale i velké statečnosti a obětování se pro druhé. 8. května 1945 zahynulo 31 lidí z Bernartic a blízkého okolí. Mezi oběťmi byla i rodina lékařky Vlasty Kálalové-DiLotti. Růžena Polesná se počátkem 50. let provdala za Antonína Fučíka a mladí manželé se museli hned zpočátku manželství vyrovnat s dalšími těžkostmi. Opravovali dům rodiny Fučíkových, který 8. května 1945 vyhořel, po nástupu komunistů přišli o živnost a Růžena musela nastoupit do zemědělského družstva, aby splatila pomyslný dluh za pole, která rodina vlastnila. V roce 2021 žila Růžena Fučíková společně se svou rodinou v Bernarticích.