Tenkrát si pustit pusu na špacír, to nebylo jen tak
Jiří Štěpánovský se narodil 28. března 1961 do statkářského rodu. Jeho dědeček se do Byšic přiženil po první světové válce a jejich statek se stal během dalšího období dějištěm mnoha historických událostí. Za druhé světové války zde byli ubytováni nejdříve němečtí, později sovětští vojáci. Rodina si statek udržela až do roku 1957, kdy museli svůj majetek nedobrovolně odevzdat v rámci kolektivizace. Na statku hospodařili dál, ale v praktických záležitostech se dostávali do sporu s vedením JZD a otec byl v důsledku těchto neshod dvakrát uvězněn. Jiří Štěpánovský kráčel dál v rodinných šlépějích, vystudoval střední zemědělskou školu a začal pracovat v místním zemědělském družstvu. Nejprve jako mechanizátor, později jako zootechnik. Po roce 1989 mu byla v restituci vrácena polovina statku jako součást dědictví po dědečkovi a s otcem se rozhodli, že rodinnou tradici obnoví a od roku 1992 začali znovu hospodařit vlastními silami spravovat. Jiří Štěpánovský v péči o 40 hektarů půdy a mnoho zvířat úspěšně pokračuje za podpory celé rodiny dodnes.