Oldřiška Šicová

„No a jednoho dne zrovna naproti jejich baráku, šla jsem do školy a byla mlha, že nebylo ani na krok vidět. A najednou z ničeho nic přilítl kus cihly a rozrazil mi hlavu. Přede mnou šli dva Němci, nejspíš to udělali oni, protože to přiletělo proti mně, ne seshora, proti mně.“

„Jakmile nás v tom září zabrali, jak přišli Němci, tak první, co bylo, tak sebrali skoro celou kandidátní listinu, co byli kandidáti při posledních volbách v roce 1938 do obecního zastupitelstva v Souši... V té době teda už tatínek mohl být zavřenej. Byl tam (to už ne že bych si pamatovala, ale vím, že maminka říkala, že to trvalo) šest neděl a pak je pustili všechny. A že si vzali za záminku, že jim zapálili vlajky s hákovými kříži... Vzali si za záminku, že jim tihle lidé (to byli totiž členové za komunistickou stranu do toho zastupitelstva tenkrát v tom 38. roce) někde prostě zapálili vlajky a že jim to udělali oni. Pamatuju si jenom ten tatínkův návrat. My jsme si jako děti hrály na dvoře, tam byly veliký vrata a najednou mezi těmi vraty... tatínek můj. A já přes celý ten dvůr jsem letěla... Přines mi čokoládu.“