Emil Paleček

„Po návratu to bylo moc fajn, první den. Viděl jsem se s přáteli a s maminkou. Pak za mnou přišel pán, policajt v civilu. Mám dojem, že přišel dokonce k nám domů. A začal mě zpytovat. A tam z něho vypadlo tedy, s kým chodím… A co je její otec. Oni se mě pak vyptávali na kde co, pak si mě zvali. Pamatuji si, že se mě pořád dokola ptali na stejné věci, ale už nevím na jaké. Zřejmě jim šlo o to, něco ze mě vytáhnout. Samozřejmě, že jsem se bál. Co tam bylo ještě zajímavé. Na ústavu jsme měli schůzi všech zaměstnanců a ředitel tam řekl: ‚Dozvěděl jsem se, že máme na ústavu špiona.‘ Nevím jistě, zda to myslel na mě, ale tak jsem to odhadl. Protože jsem si všiml kolikrát, že jsem šel a za mnou jelo auto. Já jsem chodil přes pole a pak jsem vylezl z těch polí a to stejné auto se tam zase objevilo. Bylo to velmi nepříjemné. Pak mě tedy kouslo to klíště. Když jsem se vzpamatoval, tak jsem měl parézy, že jsem se třeba nemohl učesat a tak… A s tou pamětí… Oni zase tedy, když jsem se uzdravil, když jsem šel z nemocnice… Zase ze mě tahali rozumy, ale já jsem opravdu mnoho věcí nevěděl. Měl jsem tu výhodu, když se ptali na něco, co jsem třeba i věděl, tak jsem řekl, že to nevím. Ale většinou to bylo tak, že jsem to opravdu nevěděl. Pak to pozvolna ustalo.“

„To byla Olga Borisovna Lepešinská, sovětská laborantka, která objevila, že život vzniká ve špíně za nehty atd. Ty všechny nesmysly už si ani nepamatuji. Potom byl Lysenko. Tak to byla taková dvojice. Lysenko a Lepešinská. To tenkrát byla povinná (četba). Další věc byl Mendel. Do roku 1965 to byl buržoazní pavědec, kněžour a tak. Potom díky ruským fyzikům… to už Stalin byl po smrti… kteří se velice snažili o to, aby to vměšování do vědy skončilo… tak potom došlo k rehabilitaci Mendela.“