Lenka Kocierzová

"No, že by chodily děti do školy špinavé, se nedá říct, ale je pravda, že tam bylo mnoho rodin s osmi devíti dětmi a ty bydlely ve dvou místnostech. Než se ráno ty děti vystřídaly u lavóru, určitě někteří kluci unikli očistě. Z toho pramenilo nedůstojné prohlížení nehtů, uší ve škole. Ale mělo to svůj důvod. Klukům se prohlížely límečky košil, jestli nejsou špinavé. Jinak ale děti jsou děti, takže jsme se nezajímali o věci, které nás zajímají nyní. V té době jsme všichni byli ušmudlaní. Všichni jsme žili venku na dvorcích. Maminka přišla a utřela nosy jedním kapesníkem všem. Všichni jsme se dobře znali, samozřejmě."

"Bohužel někdy v roce 1954, protože bylo málo bytů, náš byt rozdělili a přistěhovali další rodinu. Tak pořád byl ten byt dost velký, nám stačil. Skončilo všechno tak, že dům stál v takzvané hygienické zóně. Když jsem vylezla na půdu, nahoře a dole byly dva pokojíčky pro služky. My už samozřejmě služky neměli. Na půdu jsem tajně chodila krást bratrovi Rychlé šípy a indiánky. Moje první dílo byl indián s čelenkou. Ta půda byla úžasná. Je mi líto, že když jsme se museli odstěhovat, nechali jsme tam obrovské truhly se starodávným oblečením, hlavně kostýmy mojí babičky. Byla nejen modistka, ale měla i půjčovnu kostýmů. Byl tam kostým Carmen i nádherný hanácký kroj, ve kterém maminka chodila na slavnosti. Když jsme se museli vystěhovat, všechno tam zůstalo. Neměli jsme to kam dát."