Jan Macháček

„Do značný míry jsme byli normální rodina, jako navenek, v tom, že prostě jako úplně učebnicově se podepisovala ta normalizace. Tak jak se tedy říkalo, že ta normalizace znamenala takovej ten úprk do soukromí, tak to v případě mejch rodičů bylo úplně zřejmý. A asi jim to zas tolik nevadilo, že voba byli takoví, že byli rádi prostě spolu a nebyli jako moc společenský lidi, že by vyhledávali velkou společnost, nějaký večírky, prostě byli dost spolu, ale přesně tenhleten úprk na ty chaty a na ty zahrádky, tak to voni splňovali úplně, že futr pracovali na tý zahradě nebo v baráku, na chatě, hodně samozřejmě manuální práce. To si člověk dneska těžko představí, že moje matka prostě třeba – my jsme neměli dlouho ani automatickou pračku, že jo – tak vona dole jako prala, tam byla nějaká odstředivka a normálně prala v neckách, takže když měla jeden den v tejdnu studijní volno, tak furt prala, že jo.“

„A tak se člověk dostal do těchhle partiček, postupně jsem se stal jejich součástí, zpětně jsme to pojmenovali jako takovej košířskej underground, že nejvíc jsme se soustředili kolem hospody Na Klamovce v Košířích, kde jsme se scházeli furt vlastně, pokud jsme se nevěnovali zrovna umění nebo učení. Takže jsme seděli v týhletý zahradní hospodě Na Klamovce, tak toho součástí byl třeba Jáchym [Topol], kterej tam taky potom bydlel jako Viktor Karlík prostě ,a část toho byl zase takovej malostranskej underground, že jo, protože tyhle kluci Topolovi a ty jejich party byli zase z Malý Strany, takže prostě se chodilo do Malostranský kavárny, do Slávie, na čaj za korunu vosumdesát anebo jsme pili pivo na Klamovce, no a tak jsem se postupně stal jako součásti tohodle kulturního prostoru.“