Československo bylo vězení, sice s krásnou přírodou, ale pořád vězení
Hana Pangrácová, rozená Pospíšilová, přišla na svět 16. února 1938 v Praze jako první dítě manželů Pospíšilových, o pět let později se jí narodil bratr. Otec Bohumil byl truhlářským mistrem a provozoval vlastní truhlářskou dílnu, maminka Vlasta pracovala jako služebná a později správcová domu na Letné, kam se rodina přestěhovala ze Strossmayerova náměstí. Hana vzpomíná na bombardování Prahy Spojenci na jaře 1945. Jako sedmiletá prožila pražské povstání a osvobození sovětskou armádou, kdy se strhávaly ve městě nacistické vlajky a německé ženy musely odklízet sutiny a barikády. Po válce nastoupila do školy, a i když měla samé jedničky, na průmyslovou školu se nedostala. Otci totiž komunisté zabavili truhlářskou dílnu, a tak jako dcera živnostníka nesměla studovat, stejně jako její bratr. V roce 1953 se začala učit laborantkou pro výzkum a pracovala nejprve ve výzkumném ústavu farmacie, od roku 1960 ve výzkumném ústavu radioizotopů. Maturitu nakonec získala ve večerní průmyslovce. V roce 1959 se vdala, s manželem vychovali dva syny. V srpnu 1968 byla s dětmi na rekreaci v Rokytnici nad Jizerou, když je zastihla zpráva o okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. Pobyt si protáhli a počkali, až se situace v Praze uklidní. I po návratu ale našli v ulicích sovětské hlídky s malými kanony, které jim mířily do oken. Vzpomíná na obtížné shánění zaměstnání po prověrkách počátkem 70. let, kdy se vracela z mateřské dovolené. V listopadu 1989 se celá rodina s radostí účastnila demonstrací proti komunistickému režimu, syn byl přímo na Národní třídě, ona s manželem chodila hned z práce na Václavské náměstí. Záhy využila otevřených hranic a snažila se cestovat a poznávat země, do kterých přes čtyřicet let nesměla. V roce 2022 žila Praze.