Věřil jsem komunismu, že bude lépe. Ale šlo to od desíti k pěti
Stáhnout obrázek
Ladislav Ondra se narodil 25. ledna 1933 ve Zlíně. Život prožil v nedalekých Bohuslavicích, odkud pocházeli jeho rodiče Anna a Josef. Otec pracoval jako koželuh, maminka byla dělnice ve Svitu. Ladislav v roce 1939 nastoupil do první třídy v Bohuslavicích. Líčí vzpomínky ze svého dětství před válkou a v období války. V letech 1948 – 1950 se vyučil stolařem ve Zlíně (v roce 1949 přejmenovaný na Gottwaldov). Po vyučení odešel na brigádu na Ostravsko, aby si vydělal. Pracoval v železárnách a v dolech, kde dostal mnohonásobně vyšší plat než za práci stolaře. V letech 1953 – 1955 byl na vojně v Bratislavě, kde ho ovlivnil nadřízený voják npor. Devečka, který za druhé světové války bojoval s tzv. Svobodovou armádou po boku Rudé armády a přežil drsné boje v Dukelském průsmyku. Jeho osobnost Ladislava inspirovala, aby vstoupil do komunistické strany. Po návratu do civilu pracoval jako stolař, oženil se a založil rodinu. Ladislav Ondra popisuje, jaké byly tehdy problémy s nedostupným bydlením. Rozčarování z neférového jednání jeho spolupracovníků a straníků ho přimělo změnit práci. Od roku 1959 pracoval jako dělník v pneumatikárně v Gottwaldově a Otrokovicích. V 60. letech si za velkého odříkání Ondrovi postavili vlastní dům v Bohuslavicích. V roce 1968 Ladislav přestal platit členské příspěvky straně, při následných prověrkách se ho snažili ve straně udržet a Ladislav Ondra v ní zůstal. Ve svém barvitém vyprávění přibližuje problémy lidí z dělnického prostředí žijících na předměstí moravského průmyslového města.
