K zemědělství, své velké lásce, se kvůli totalitě dostal až v důchodu
Josef Loužecký se narodil 26. prosince 1939 v Lešanech u Benešova do rodiny strojního zámečníka. V září 1942 dostala rodina příkaz vystěhovat se z Lešan kvůli zřízení výcvikového prostoru pro jednotky SS. Odešli spolu s jednou rodinou z vedlejší vsi do Černošic, kde bydleli ve služebním domku u fary. Po válce se odstěhovali zpět do Lešan, kde Josef nastoupil do základní školy. Po ní si přál jít na nově postavenou zemědělsko-technickou školu do Čáslavi, protože ale tatínek odmítl věnovat svůj hektar pole do místního JZD a raději jej věnoval státu, nesměl tam. Vystudoval tedy elektrotechnickou školu v Praze a začal se živit jako konstruktér elektrických strojů v ČKD v Modřanech. V letech 1958 až 1960 absolvoval vojenskou službu v Ostravě jako obsluha radiolokátoru u protivzdušné obrany státu. V roce 1962 se oženil a se ženou má čtyři děti. Přestěhovali se společně do Podělus a aby nemusel dojíždět denně až do Prahy, podařilo se mu sehnat místo v Jawě v nedalekém Týnci nad Sázavou. Tam pracoval až do roku 1968, kdy využil uvolnění drobného podnikání a založil si nákladní autodopravu. Poměry se ale po invazi vojsk Varšavské smlouvy rychle změnily k horšímu a on musel v roce 1970 autodopravu opět zavřít. Pracoval jako konstruktér nebo zámečník v různých podnicích, od roku 1981 dělal garážmistra ve stavebním podniku až do začátku 90. let, kdy se podnik ocitl v likvidaci. V listopadu 1989 se s manželkou účastnil manifestace na Václavském náměstí a později těžce nesl rozdělení Československa. V letech 1994 až 2011 učil technické obory na Integrované střední škole v Benešově. V roce 2022 žil v Podělusích u Týnce nad Sázavou, nedaleko rodných Lešan.