„A vyučil takovýho mladýho hocha ze Štoku, protože Štok si pořídil taky kino. On tenkrát ten hoch mladej chtěl jet na sokolskej slet do Znojma a prosil tatínka, jestli by to za něj na sobotu a neděli nevzal, to promítání. Tak on řekl, že jo. Jenomže tenkrát byly filmy hořlavý, vysoce hořlavý. Ono se někdy stane, že to do těch dírek špatně zapadne a že to chytne. Jemu se to stalo, že se ten film vznítil. Tak on ho utrhl a zahodil za sebe. Jenomže tam s ním byl pomocník, který to měl hasit. Tatínek, jak se nedíval, hodil to za sebe, tak to hodil do připravený... to jsou takový plechový krabice a v tom jsou ty kotouče filmů. A on to hodil a ono to explodovalo. Ten se lekl, ten pomocník, a místo aby na to hodil deku, tak utekl a práskl dveřma. Tam nebyla klika zevnitř, tam byl jenom klíč a ten klíč vypadl.“
„Jenomže někdo to zřejmě udal a já vím asi kdo. Já jsem se to dozvěděla potom, až jsem se vrátila, že to byl nějakej komunistickej tajemník, kterej bydlel naproti v domě a který se mi chtěl pomstít. Tak to zřejmě si myslím, že ty letáky byly nastražený. (A jak jste se tehdy k těm letákům dostala? Kde jste je vzala?) Poštou jsem je dostala. (To jen tak lidem přicházely takovýhle letáky?) No, to bylo v obálce zavřený, to nikdo neviděl, co v tom je. (A nevíte, od koho to bylo? To jste tehdy nezjistila?) To jsem se nedozvěděla, kdo ty letáky dělal, ale byl to nějakej ten komunistickej odboj. Jak k nim přišel, k těm letákům, to už jsem se taky nedozvěděla. (A nevíte, za co se vám chtěl ten komunistický tajemník pomstít tehdy?) No, vím. Byly jsme s kamarádkou ve vinárně tancovat. On pro mě přišel a já jsem nešla, protože je komunista. A on řekl tý mý známý, co u ní bydlel, že se mi pomstí. Tak se mi pomstil.“
„Maminku taky zavřeli, protože o těch letácích věděla. Jenomže maminka měla známýho primáře Laskafelda na léčebně tady v Jihlavě. Ona učila jeho syna, tak jsme se znali a on tam maminku vzal. (Snacha: To byla psychiatrická léčebna.) Vzal ji tam na léčení a nepustil k ní StB, protože říkal, že je nepříčetná, že není schopná výslechu, tak proto ona se tam schovala.“
Eva Schwarzová, rozená Hodačová, se narodila 12. října 1925 v Dobroníně. Její otec tragicky zemřel, když jí bylo deset let. S matkou a sestrou se přestěhovaly do Jihlavy, kde jim německý domácí se začátkem války vypověděl nájem. Válku strávily u příbuzných v Čáslavi. Ke konci války byla pamětnice totálně nasazená. Chtěla se stát malířkou a po válce nastoupila na UMPRUM v Praze. V roce 1948 jí komunistický tajemník, se kterým odmítla tancovat, podstrčil protistátní letáky a udal ji. Spolu s ní byla zatčena i její matka, které se ale povedlo zatčení vyhnout. Eva Schwarzová byla na čtyři a půl měsíce zavřena a následně vyhozena ze školy. Celý život pracovala jako aranžérka výloh. Po roce 1989 se jí povedlo obhájit titul akademické malířky. Eva Schwarzová zemřela 16. prosince 2017.
