„Matematický ústav byla vzácná oáza, vzácná oáza. Měl na tom určitě velkou zásluhu profesor Knichal, který byl jeho ředitelem od roku 53 do roku, já nevím kdy, do sedmdesátých let, a i když tam samozřejmě ta organizace komunistické strany existovala, tak žádný zvláštní nátlak na protivníky tam nebyl, na pracovníky tam nebyl. Tak v podstatě jediná úlitba byla členství v ROH a účast na prvomájových manifestacích. Jinak nebylo, no, pak byly nějaký, po roce 1968, když nastala normalizace, tak byly nějaké prověrky.“
„Jenomže tatínek byl židovského původu, takže z důvodů finančních i jiných, já o tom moc nevím, naši se rozvedli, formálně. Maminka zemřela, když mi bylo dvanáct. Tatínek už půl roku předtím odešel do Terezína a později, koncem roku 44, z Terezína do Osvětimi a tam stopa končí. Tak o mě bylo postaráno, žil jsem u rodičů maminky.“
„Až někdy potom, začátkem roku 1941, pan profesor Pavelka se ozval, že zase ten skauting začíná, samozřejmě zase bez té skautské parády, bez krojů a bez podobných záležitostí. A začali jsme se scházet, já nevím, jestli tři jsme byli vrstevníci z té primy, jestli byl ještě někdo čtvrtý, na faře v Podskalí. Tam jsme chodili jednou týdně. Měli jsme normální skautský schůzky, kde se vykládal skautský zákon. Hlavně se hrály skautské hry, to mě vždycky bavilo. Chodili jsme na výlety. V sobotu nebo v neděli vždycky se šlo do okolí Prahy.“
Milan Práger se narodil 21. dubna 1930 v Praze. Vyrůstal v pražských Košířích. Za války nastoupil na Vančurovo gymnázium a začal chodit do ilegálního skautského oddílu na Klamovce, který se po válce stal střediskem Mawadani. Jeho otec byl kvůli svému židovskému původu poslán do Terezína a následně do Osvětimi, kde zemřel. Rodiče se ještě předtím rozvedli a brzy poté zemřela i maminka. Milan Práger vystudoval matematiku a celý život působil v Matematickém ústavu Akademie věd. Od šedesátých let matematiku také vyučoval. V současnosti se stále schází s přáteli ze skautingu v rámci oddílu oldskautů.
