V největší hrůze má každý moment lidskosti cenu naděje.
Irena Kroupová se narodila 16. září 1924 v Hlinsku v rodině ředitele tamní hospodářské školy. Otec byl jako učitel přeložen do Litomyšle a nakonec do Středokluk v blízkosti Prahy. V této vsi zažili místní obyvatelé hrůznou událost: nedaleké Lidice, které byly s obyvateli Středokluk propojeny mnoha příbuzenskými i přátelskými vztahy, byly v červnu 1942 vyhlazeny. Rok poté byla pamětnice totálně nasazena do Modřan, kde v pobočném závodě vysočanského Junkersu probíhala zbrojní výroba. Po skončení války se vydala s bratrem a kamarádem malým nákladním automobilem do bavorského Rosenheimu, kde byla velká skupina lidí na nucených pracích ve zbrojní výrobě. Po vyřízení potřebných formalit dostali další vozidla a celá kolona s navrátilci dorazila do Čech. Po válce obnovil svou činnost Sokol, který byl Němci zakázán. Nadšená sokolka Irena Kroupová se zapojila, a stala se dokonce náčelnicí ženské části místního Sokola. V roce 1948 byl ovšem Sokol zrušen a bývalá náčelnice byla považována za politicky nespolehlivou. Jako taková musela vzít zavděk prací v Uhelných skladech. Tam našla životního druha, se kterým měla dvě dcery. Irena Kroupová zemřela v listopadu roku 2020.