„A jednou zase říkali: ‚Knížky.‘ Tak jsme vzali, jak jsme měli knížky, takové [Staré] pověsti české a běželi jsme, my jsme bydleli přímo u silnice, přes silnici. Tam byly pole směrem k Radošovicím. Tak jsme je tam dali, kdyby náhodou přišli, aby nám to nesebrali. Tohle se dělalo.“
„Zjistil jsem, že tam v rodině měli příbuznou, třeba sestru nebo tak, a ta měla Němce, který se zúčastnil operace v Lidicích. Mně to bylo furt divný, ale právě si myslím v té souvislosti, že oni vybrakovali v Lidicích [majetek]. Co se s tím většinou dělo. Oni to rozebrali. A tenhle byl Němce a zúčastnil se Lidic. A děti bydlely ve Strakonicích.“
„To znamená pět deka salámu, když jsi šel k řezníkovi. Pět deka. Padesát gramů. To bylo všechno automaticky na lístky. Nejhorší na tom byli kuřáci. Ti dostali příděl cigaret. Říkám, táta byl kuřák, veliký kuřák. Ti všechno měnili za cigarety. Říkám jen to, co člověk slyšel, ne?“
Byli jsme na tom lépe než lidé ve městě, protože i z města chodili k nám
Jaroslav Bílek se narodil 30. listopadu 1933 v Kapsově Lhotě u Strakonic v tehdejším Československu. Tatínek pracoval v místním závodu Impregna a maminka byla v domácnosti. Jaroslav Bílek měl další tři sourozence. V Kapsově Lhotě a ve Strakonicích prožíval období protektorátu Čechy a Morava a vzpomíná na regionální události spojené s druhou světovou válkou. Po obecné a měšťanské škole se vyučil v České zbrojovce ve Strakonicích a poté pracoval v místním podniku STS. Vojnu absolvoval v Karlových Varech. V roce 1967 se odstěhoval z Kapsovy Lhoty do Katovic, kde se svou ženou žije dodnes. Jaroslav Bílek zemřel 22. září roku 2018.