Jehošua Rezek

„Jako předseda Makabi letěl do Erec Jisrael, kde se organizovala první makabiáda poté, co byl vyhlášen Stát Izrael. V prosinci 1948 se dělaly všechny přípravy a na to přijeli z celého světa předsedové Makabi. Z Československa letěli tatínek, Ervin Diamant a Kanel, to bylo vedení Makabi. Letěli československou linkou a byla bouřka, přesto letěli, a ztroskotali v Řecku, letadlo shořelo a nikdo nezůstal naživu. Pamatuji se, že mi to maminka přišla říci, byl jsem zrovna na táboře. Potom jsem se už nevrátil do Prahy, ale střídal jsem se u přátel matky v Hrozenkově, ve Vsetíně, na venkově.“

„Otec dělal šestitýdenní kurz u rabína Arjeho z Československa, moc o něm nevím, a pak se stal rabínem jednotky. S jednotkou přešli přes severní Afriku, potom jeli do Anglie, tam byli půl roku. Sestavila se tam česká brigáda a s ní jeli do osvobozené Francie a odtamtud do Dunkerque. Vlastně celý půlrok, až do konce války, ta jednotka byla v obležení u Dunkerque a vedla bitvy s Němci.“

„Klobouk nosil, jen když se modlil nebo jedl a modlil se přitom. Také já jsem nosil jarmulku jen na jídlo. Totiž maminka byla nepobožná, antipobožná, ale tatínek byl pobožný. Potom, později, mi maminka řekla, že měli s tatínkem velké hádky kvůli mojí výchově. Já, jelikož jsem vyrostl vlastně bez tatínka, tak mně náboženství moc nepřirostlo k srdci. Matka byla velmi nepobožná a moc kouřila. V sobotu, to se nesmí kouřit, si šla ke křesťanským sousedům zakouřit. Já jsem to věděl a jednou jsem to i řekl a byl z toho velký skandál.“

„Potom, když skončila válka, jsem jel s matkou do Československa, protože tatínek zůstal, jak je popsáno v eulogii Karla Steina, v Praze jako zástupce Joint. Pracoval jako tajemník židovské náboženské obce a náměstek rabína Aladára Deutsche, který byl tehdy hlavní rabín a byl moc nemocný po koncentráku, takže tatínek dělal ty každodenní povinnosti.“