Já jsem velký optimista a z ničeho si nic nedělám
Stáhnout obrázek
Stanislav Bělík se narodil 29. října 1919 v Tišnově. Otec pracoval jako tkadlec, a když jeho řemeslo zaniklo, našel si práci u továrníka Jana Kopřivy v papírnách v obci Prudká. Maminka pocházela ze ševcovské rodiny. Stanislav se vyučil strojním zámečníkem, ačkoli tíhl k výtvarnému umění. Jeho rodina ale neměla peníze, aby ho poslala na studia. Když začal pracovat a vydělávat si na živobytí, přihlásil se na večerní uměleckou školu do Brna. Totální nasazení na práci během druhé světové války ovšem přerušilo jeho započatou dráhu studia malby. Nuceně nasazen byl do rakouského Sankt Pöltenu. V továrně, kde se vyráběla umělá vlákna na padáky, vykonával práci strojního mechanika. Pracovní morálka tam byla velmi přísná a každá chyba se nekompromisně trestala. Na nucených pracích strávil dva roky. Volné chvíle si zpestřoval výlety do hor, kde maloval okolní krajinu. V roce 1945 hned po náletu na továrnu se rozhodl se svými kamarády, že utečou domů. V noci tajně opustili továrnu a vydali se na cestu. Ani po válce, ačkoli složil úspěšně zkoušky na Akademii v Praze, nebyl pro nadměrný počet uchazečů o studium přijat. Pracoval tedy jako kreslič a až v letech 1956–1960 absolvoval dálkové studium malby v Praze. Do důchodu se živil jako podnikový výtvarník v brněnské Tesle, strávil zde 20 let. Dnes už téměř nevidí, takže se malování nemůže věnovat.
