„Já jsem vešel do třídy a tam opravdu [bylo] vše připraveno, že zahrají alespoň část Našich furiantů. Tu, která se odehrávala v hospodě. Takže se tam něco roznášelo a dodnes doufám, že to nebylo pivo. A hráli se s plnou vervou Naši furianti. Jen nábytek se nerozbíjel.“
„Šíráníčka začala tím, že jsem jako třídní dostal novou třídu, a tak jsem se chtěl o nich něco dozvědět – o tom, co dělají ve volném čase. Tak jsem zjistil: ty dělají folklórní tancování a zpívání, ten hraje divadlo, tenhle je modelář, ten hraje na takovýhle nástroj, tenhle na onen. A tak vznikl nápad, co kdybyste se představili, abyste ukázali, co umíte. A tak si můžete sami vymyslet něco, co byste rádi předvedli. A tak vzniklo první šíráníčko, které jsme udělali na schodech. A tak se představili navzájem a bylo to zajímavé. Byl tam šerm v tom patřičném ustrojení, nejrůznější hudební nástroje – dudy se tam objevily. Takže se žáci navzájem poznali.“
„Vyučování bylo často přerušováno kvůli náletu. Nakonec bylo několik obrovských náletů na Plzeň, z nichž jeden jsem opravdu zažil. Hvízdalo to kolem. Byl to nálet na nádraží a řada domů to odnesla. Takzvaná [čtvrť] Cikánka, kde byla najednou spousta lidí bez domova. Já jsem bydlel u strýčka [a tety], kteří se mě ujali během studií. A [ve sklepě] jsme slyšeli ty bomby, jak hvízdají. Byl to hrozný zážitek.“
„Dalo se dohromady pár lidí: vynikající hudebník, komerční inženýr... A začali jsme hrát maňáskové divadlo. A to byl takový náš útěk od toho běžného života, že jsme v době volna, kterého moc nebylo, skládali hry a hráli maňáskové divadlo. Maňásky nám ušili ve vojenské dílně. Chodili jsme hrát do mateřské školy – hráli jsme pro děti důstojníků. No, a hráli jsme i hry s vojenským námětem, takže jsme se zúčastnili i vojenské soutěže.“
Ladislav Lašek se narodil 3. května 1930 v Horažďovicích, kde vychodil základní školu. Ještě za války byl přijat na studia do Učitelského ústavu v Plzni, kde bydlel u svého strýce a tety. Ve sklepě jejich bytu tehdy společně zažili nálety na Plzeň včetně bombardování nádraží či čtvrti Cikánka. V Horažďovicích se poprvé setkal s americkými vojáky. Po konci války opět pokračoval ve studiu a na Učitelském ústavu odmaturoval v roce 1948 ve stejný den, kdy měl pohřeb Jan Masaryk. V témž roce začal učit v Sokolově. Poté následovalo učitelské angažmá v Kynšperku nad Ohří, Slavkově a nakonec v Chlumu Svaté Maří. V roce 1951 se oženil s učitelkou Irenou Tomanovou. Poté nastoupil na vojnu do Malacek na Slovensku. Když se vrátil, dálkově studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Rodina manželky pak musela kvůli jejímu otci, důstojníkovi z první světové války, opustit Plzeň. Odstěhovali se do Touškova. Pamětník pak začal učit v blízkém Stříbře. Tehdy už čekali syna Richarda. Pamětník byl v roce 1966 přeložen do Plzně na Střední všeobecně vzdělávací školu Julia Fučíka, pozdější Mikulášské gymnázium. Zde už vznikal jakýsi předstupeň jeho slavných „šíráníček“, literárně-dramatických studentských počinů. Jeho učitelské angažmá zde o řadu let později skončilo vyhazovem – zřejmě pro jeho přílišnou oblíbenost a špatný kádrový profil. Do roku 1998 pak učil na další plzeňské škole, tentokrát v ulici Pionýrů, pozdějším Masarykovu gymnáziu. Ladislav Lašek zemřel 17. listopadu roku 2021.
