Po roce 1939 nikdo nechtěl vzít osud tohoto národa do svých rukou
JUDr. Stanislav Kaska se narodil 4. 10. 1919 v Bavorovicích. Pochází ze zemědělské rodiny, otec měl hospodářství o rozloze 25 ha. Pan Kaska měl celkem deset sourozenců, z nichž sedm se dožilo dospělosti, bratr Josef je ekonom, bratr Karel inženýr (teplotechnik, pracoval ve správě kotelen, staral se o tovární komíny). V roce 1938 maturoval a dostal se na práva do Prahy. Bydlel na Švehlově koleji (Slavíkova ulice, metro Jiřího z Poděbrad) až do svého zatčení 17. 11. 1939. Jako student se účastnil různých provokačních akcí, jak říká, chodili třeba do hostinců, kde zpívali české národní písně nebo čs. hymnu, účastnil se také demonstrací. Byl jedním z prvních zatčených studentů. Jako většina studentů ze Švehlovy koleje byl nejprve převezen do věznice v Ruzyni a pak do koncentračního tábora Sachsenhausen. Po příjezdu postupně začal chodit do práce, nejprve v sperkomandu (káceli stromy, přenášeli jejich kmeny, což byla velice namáhavá práce), poté pracoval ve strafkomandu (stavba hráze, tam nosili kameny), pracoval také ve vyklízecí četě (nosili a vyklízeli různé věci), pracoval na stavbě lágru Klinkerwerk, v cihelně, poté se mu podařilo uplatit vedoucího a dostal se do skladiště zbraní. Bydlel na bloku 51 a posléze na bloku 48. Na konci ledna, pravděpodobně 27. 1. 1942, byl propuštěn a vrátil se domů. Po návratu domů se díky otcovým kontaktům dostal do hospodářského družstva v Klatovech do filiálky Běšiny. Zde zůstal do konce války. Po válce se opět přihlásil na právnickou fakultu a v roce 1946 promoval. Pracoval v justici, jako prokurátor.