„No, jenomže za tři týdny, když byla maminka sama doma, někdo zaklepal, ona otevřela, a Geheime Staatspolizei, jestli je doma manžel. On si šel pro cigarety. Na rohu v domě byli dobří přátelé, když bylo hezky, tak byli venku, penzisti, maminka otevřela okno a ukazovala, aby sem tatínek nešel, tatínek se vrátil, jel k dědečkovi do Židenic v Brně, tam pistoli vykopali, zabalili a odnesli na české strážníky, že to teď zrovna našli, takže to odevzdávají. Ti tam čekali ještě asi půl hodiny, sousedé na tatínka mávali, že tam jsou gestapáci, tak on tam zůstal a neváhal a jel do Lübecku v Německu.“
„Všichni čumíme na motor, a najednou rána jak z děla, já se otočím a vidím pistoli, ta rána, on mě střelil do krku, tady mně to položil a prostřelil, jenomže se milimetr minul míchy, já nic necejtil a teď já si sáhnu a všude plno krve, i na té mapě, jak jsem mu tam ukazoval. Nasaďte kurz na Německo! Já co jsem udělal, byl jsem mladej, tak jsem mu po tom sáh, on se mně vytrhl a bum, druhá rána, ta byla do plic. Tady to vlítlo a tady vylítlo, to vám můžu ukázat, jediný štěstí bylo, že to bylo z metru. To mně říkali doktoři, že to má takovou průraznost, že to tam nezůstalo, jinak se to zpravidla zacpe a umírá člověk. To už zase znovu jsem začal, pak další tady to vlítlo, tady jsem pozbyl moře zubů, tady mně to vylítlo, to už bolelo, ale furt jsem se snažil, to nemáte zdání, jak člověk o svůj život bojuje.“
„Odbočil jsem na letiště a samej tank, vojáci, to si musíte vybrat to cvičení zrovna teď, tak jsem tam vjel, a teď najednou voják se samopalem, ruskej. Já jsem zabrzdil, vystoupil a říkám: ‚Člověče, já spěchám, mám odlet‘, a on na mě natáhl ten samopal a do auta. Sedl jsem do auta a otočit, tak jsem se otočil a teď jedu a za mnou zastavil západní Němec a toho taky tak vyhodil a tak on viděl Čecha a říká: ‚No, to máte smůlu s těma Rusákama.‘ Tak až tam mně to došlo, že nás obsadili, nebudete tomu věřit, mně vyhrkly slzy do očí.“
Miroslav Riessner se narodil 20. června 1928 v Brně. V dětství mu zemřely dvě sestry, zůstal s rodiči a mladším bratrem. Během protektorátu byl jeho otec zatčený gestapem a půl roku vězněný v Kounicových kolejích. Rodina se musela vystěhovat z bytu, a tak část války prožil u prarodičů ve Velenově u Boskovic, kde ho také zastihl konec války a s tím spojené události na malé vesnici. Ovlivněný leteckými stíhači v Anglii byl po maturitě v roce 1948 přijat do Letecké školy v Chrudimi, kde se po dvou letech studia stal leteckým navigátorem. Pro své politické názory byl i přes velmi dobré studijní výsledky po škole zařazen do bojového pluku. Během rutinního letu s práškovacím letadlem byl mezi Olomoucí a Prostějovem v roce 1951 při nepodařeném pokusu o únos letadla vojínem Eduardem Kučerou několikrát těžce postřelen. Dostal vyznamenání za statečnost a nabídku ke vstupu do KSČ, kterou odmítl. Poté, co se zotavil ze zranění, ho přeřadili k tzv. dopravce, kde převážel vojenské a vládní představitele. V roce 1952 se oženil a krátce nato se narodili dva synové. Před odchodem z armády byl v roce 1958 poslaný i s rodinou na rok do Guineje v Africe, kde zajišťovali letecké spojení po celé zemi. V roce 1961 odešel definitivně z armády a nastoupil bezmála třicetiletou kariéru leteckého navigátora v ČSA (Československých aeroliniích). Tam také prožil dramatické události 21. srpna 1968 a jako nestraník se dočkal sametové revoluce i odchodu do důchodu. Celý život byl velmi činný sportovec, konferenciér, pracoval s dětmi ve sportovních oddílech a obec Soutice mu v roce 2017 udělila čestné občanství. Miroslav Riessner zemřel 1. června 2018.
