Eva Selucká

* 1924

Väzeň nacistického koncentračného tábora, Holocaust, Väzeň koncentračného tábora Osviečim-Birkenau, Vězeň koncentračního tábora Mauthausen
1941 - 1945 - Transporty do koncentračných táborov, 1945 - Oslobodenie koncentračných táborov
  • 1
    Přehrát
    Pozastavit

    Nemoc

    (audio)
    délka: 01:13
    Download file
    Info

    „Tam byla nějaká dětská lékařka z Prahy, což byla chyba. My jsme měly furunkulózu a vředy a ona chudák mrtvoly a nic neřezala, tak si tak netroufala, tak bylo těžké, aby udělala slušný řez. Mě to postihlo, taky jsem měla vředy a hlavně bolavé nohy. Já jsem se poranila a ten dural byl nějaký jedovatý a já dostala infekci. Tady na noze se mi to prožralo až ke kosti. Měla jsem tam úplnou díru. Jednou, když mě ta lékařka ošetřovala, byl nálet, musela jsem sedět na tom revíru, mě to hrozně bolelo, tekly mně slzy, a tak mě na týden nechala na tom revíru ležet. Jak měl člověk mladé tělo, tak to vydrželo a začalo se to zavírat. V tom vlaku se to pak zavřelo...“

  • 2
    Přehrát
    Pozastavit

    Transporty ze Slovenska

    (audio)
    délka: 01:04
    Download file
    Info

    „Nejdříve holky a kluci. Svobodní, zhruba od šestnácti do pětatřiceti. Rodiče říkali, no budete pracovat, tak jim napakovali ruksak, jako by šli na letní tábor. Asi tak nějak. Teplé věci jim přidávali. Tak začaly ty první transporty, to bylo koncem března 1942, potom následovaly ty další, už celých rodin. Na východním Slovensku bylo hodně Židů a vytvořil se jeden tábor v Žilině...“

  • 3
    Přehrát
    Pozastavit

    V koncentračním táboře

    (audio)
    délka: 02:10
    Download file
    Info

    „Jiné národnosti tam z Terezína nebyly. Jenom Němky a Holanďanky. Tak nám začaly vyprávět o Terezíně a začaly po něm toužit. Už ani nemluvily o svém domově, ale o Terezíně. Také pořád mluvily o jídle a já jsem si říkala, proč se o tom tak inteligentní holky pořád baví. To jsme ještě neměly hlad. Tělo potřebuje nějaký ten týden, aby se zbavilo toho, co má navíc, a zůstala jen ta holá podstata. Pak jsme na to přišly, proč se o tom jídle mluvilo. Tam jsme měly karanténu. Jedna paní dostala spálu. Hned na začátku zemřely dvě, ona na tu spálu. Pak jsme měly čtyři týdny karanténu. To jsme se strašně nudily, kéž bychom šly do práce, jsme si říkaly. Povalovaly jsme se po palandách, vyprávěly si, zpívaly si. Na snídani nám dávali jenom kávu, v poledne jsme měly pár brambor, k tomu byla taková divná omáčka nebo zelí, něco divného, vodového, a večer jsme fasovaly kousek chleba. Nejdříve to byla čtvrtina, pak pětina a pak to ubývalo. Až do nuly.“

  • 4
    Přehrát
    Pozastavit

    Žilinský tábor

    (audio)
    délka: 01:32
    Download file
    Info

    „Strašně blech a špíny, a když se chtěli najíst, museli si to nechat dovézt tam a draze to zaplatit. Hrozné poměry. Moje matka dostala úplavici. Žila tam taky naše příbuzná, původně z Bratislavy. Tam žila u svých dalších příbuzných z jiné strany. Ta okolo toho začala lítat, aby maminku pustili do nemocnice. A táta. Maminka ještě stačila zavolat do Bratislavy, aby nejel domů. My jsme měli známé, to byl inženýr u železnic, bratislavské výtopny, ing. Háka, a jeho paní byla maminčina přítelkyně z mládí. Bydleli kousek od nádraží a vždycky, když jel někdo domů, tak se zastavil u těch Háků. Maminka zavolala, ať nejezdí domů, tak on u nich přenocoval a druhý den se dozvěděl, co se stalo, a tak začal lítat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    U pamětníka, Brno, 15.06.2008

    (audio)
    délka: 03:32:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
    Download file
    Info
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přežít pro ostatní

Eva Selucká, rozená Bokovová, se narodila 28. března 1924 v Bratislavě do židovské rodiny. Rodina patřila mezi zámožné, ale po vzniku Slovenského státu došlo k arizaci veškerého majetku. Po obsazení Rakouska Německem v březnu 1938 se rodina přestěhovala do Zvolena a později do Piešťan. Část rodinných příslušníků byla deportována do tábora v Žilině, některým se podařilo skrývat a pamětnice žila nějakou dobu sama. Na podzim 1944 celou rodinu deportovali do Osvětimi. Po týdnu v táboře byla pamětnice vybrána na práci do tábora ve Flossenbürgu, kde pracovala v továrně leteckého průmyslu. Kvůli postupu spojeneckých vojsk byli vězni na jaře 1945 evakuováni do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde se dočkali osvobození. Po několika dnech se Eva vydala na cestu domů, do Bratislavy. Nikdo z jejích blízkých válku nepřežil. Přestěhovala se do Brna, kde poznala svého prvního muže. S manželem vychovala dvě děti, později se rozvedli. Její druhý muž, Egon Weinberger, byl soudcem, účastnil se Norimberského procesu a v padesátých letech byl vězněn. Eva Selucká pracovala jako referentka, nyní je v důchodu. Je vdova a žije v Brně.

Zobrazit celý příběh pamětníka (Czech)
Fotografie (0)
Odkazy (0)