Marcel Winter

* 1948

  • „Nejhorší byli bachaři na vazbě v Hradci Králové. Uvedu příklad, když viděli, že kouřím, dodali cigarety, nákup jednou týdně, a řekli: ,Sirky nejsou.’ Tak my jsme museli vzít toaletní papír, roztrhat ho, a protože tam jeden měl brýle na cele, tak chytat sluníčko, zda nezažehnem oheň. A oni z toho měli radost. Buď řekli: ,Cigarety nejsou,’ anebo když jsou, když je dodali, co jste si objednali, tak: ,Sirky nejsou.’“

  • „Vyslýchán jsem byl tak, že na Veřejné bezpečnosti, na kriminálce, seděl ležérně, téměř ležel na stole bývalý ředitel potravin. Takový byl s nimi kamarád. Furt se mě snažil vyslýchat a já říkám: ,Prosím vás, nevzal jsem ani pět halířů, jestli ano, odsuďte mě.’ Ale každá pokladna má přece registrační pásky s kódy a čísly. To musí navazovat. Ty pásky se odevzdávají, to si vozíte k sobě. Tak mě pustili domů. No a asi za 14 dnů najednou přišli, odvezli mě znovu k výslechu, odvezli mě k prokurátorovi k soudu do Hradce Králové, aby na mě uvalil vazbu, což se stalo. Nezapomenu, když mi tenkrát vyslýchající kriminalisté řekli: ,Přiznejte se, nebo z manželky vám uděláme kurvu a všechny tři děti skončí v dětském domově.’ Musím se vám přiznat, že mi takhle tekly slzy, když jsem si to představil.“

  • „To bylo v roce sedmdesát jedna, jak začaly ty honby na pravičáky. Do kanceláře za mnou najednou přišli dva milicionáři i se samopaly. A teď mě vedli přes celé ZVÚ dopředu k bráně. Lidi, na to taky nezapomenu, okna otevřená, mávali na mě, asi už řada těch funkcionářů to věděla, ale byli to lidi, někteří z nich. No a dovedli mě do skrytu civilní obrany, který byl na takovém náměstíčku za branou pod zemí, nikdy jsem tam nebyl. Dali mi židli, to vidím jak dnes, doprostřed místnosti, chodili kolem a první otázku, kterou jsem obdržel, tak zněla: ,Kde nechal tvůj táta schované zlato?’ Tím, že otec byl soukromý zubař a zemřel tři dny před Vánoci v roce šedesát devět, tak je to strašně zajímalo. A nakonec mě vyvedli milicionáři s vrátnými před továrnu, že jsem pravicový oportunista a nežádoucí."

  • „Za doby totality jsem musel projít patnácti zaměstnáními a třikrát se s rodinou stěhovat. Pak dokonce přišel zákaz, že Winter nesmí být zaměstnán šedesát kilometrů v okruhu Hradce Králové. Nevím, proč ze mě měli takový strach. Ale asi proto, že jsem byl kulturně činný. A teprve po revoluci, až jsem dostal do ruky ten svůj druhý posudek, já nevěděl, že jsou dva, tak jsem zjistil, že jsem tam měl napsáno: ,Otec, brzda socialismu.’ A co se týká mě: ,Pozor, zákaz práce v kolektivu, ovlivňuje mladé lidi.’ A to mně mohlo být i čtyřicet a furt jsem to tam měl.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 18.01.2019

    (audio)
    délka: 01:45:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 04.11.2019

    (audio)
    délka: 01:10:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Otec byl živnostníkem, tak jsem si to odseděl

Marcel Winter, 1959
Marcel Winter, 1959
zdroj: Archiv pamětníka

Marcel Winter se narodil 26. března 1948 v Hradci Králové. Matka Helena, rozená Marková, byla závodní zubařkou v královéhradeckém podniku Gumokov, otec Arnošt mohl jako údajně jediný dentista v republice i po únoru 1948 provozovat soukromou zubní ordinaci u Winterových doma. Marcel nemohl studovat na vysoké škole. V roce 1968 podepsal provolání Dva tisíce slov, vzpomíná na pohřeb Jana Palacha v lednu roku 1969. Pracoval převážně ve službách. Jako vedoucí samoobsluhy v Hradci Králové byl počátkem 80. let ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dva a půl roku za údajné rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Ve výkonu trestu v NVÚ Libkovice se setkal také s disidentem a chartistou Václavem Bendou. Kvůli nevhodnému kádrovému profilu během života v totalitě vystřídal celou řadu zaměstnání i adres. Po sametové revoluci spoluzaložil Česko-vietnamskou společnost, která si klade za cíl pomáhat Vietnamcům žijícím na území ČR s integrací do společnosti a prohlubovat vzájemnou spolupráci Vietnamu a ČR. Vietnam navštívil bezmála padesátkrát. Jako čestný předseda a mluvčí Česko-vietnamské společnosti působí dodnes (2019).