Mamince vyhrožovali, že ji zavřou taky a nás dají do domova
Jindřiška Nová se narodila 15. ledna 1946 v Plzni matce Marii, rozené Šnajdrové, z rodiny sedláků, a otci Jindřichu Kelíškovi, který provozoval v Třemošné drogerii. V dubnu roku 1950 tatínka zatkli a následně ve vykonstruovaném procesu odsoudili za velezradu k 16 letům vězení, z nichž si odpykal přes devět let v lágrech v Jáchymově, na Bytízu a Vojně u Příbrami. Byl propuštěn roku 1959 a plně rehabilitován až v 90. letech, jeho rodina dlouho trpěla údělem příbuzných politického vězně. Mladší sestra se mohla vyučit jen prodavačkou, maminka natírala vagony u Československých státních drah. Jindřiška Nová nesměla studovat na gymnáziu a vyučila se elektromechaničkou, později vystudovala střední průmyslovou školu. V roce 1967 se provdala za Josefa Nového, kterému jako synovi kulaka odepřeli přístup ke studiu. Stal se elektrikářem a poté, co odmítl vstup do KSČ, přišel o místo mistra v učilišti. Vychovali spolu jednu dceru. Jindřiška Nová pracovala až do roku 1992 na různých pozicích v plzeňské Škodovce, vzhledem ke svým kádrovým materiálům za velmi nízký plat. Tam také zažila konec komunistického režimu, ačkoliv měla velká očekávání, polistopadový vývoj ji nakonec zklamal. Jindřiška Nová se po roce 2000 rozhodla podat žalobu o náhradu za mrtvý a živý inventář, který rodina v 50. letech vložila do jednotného zemědělského družstva. Její žádost soudy několika instancí zamítly a dostala se do pasti dluhů a exekucí za náklady řízení.