Jaroslav Novotný

„Po několika měsících byl soud, kde já jsem jako měl připraveno, že se budu... tenkrát v té době jsem četl mimochodem Feuchtwangerovýho Goyu, kde je krásná pasáž, jak on se obhajuje před inkvizicí, tak to byla pro mě inspirace. Říkal jsem si, tak takhle já se budu obhajovat: ,Vy jste ty zločinci, který zaprodali tenhleten stát, ne já! Já jsem říkal jenom pravdu, nepsal jsem nic, co by nebyla pravda.‘ Ten den, to jsem ani nevěděl, že bude soud, den předtím, přišel mi advokát říct, kterýho jsem předtím neviděl ty tři neděle: ,Já jsem váš obhájce. Zítra bude váš soud a já vás budu obhajovat.‘ Já jsem říkal: ,Nepotřebuju, pane soudce, já se budu obhajovat sám‘, a řekl jsem mu, jak se chci obhajovat. On říkal: ,Nejste Hus, abyste se nechal upálit. Hus neměl manželku a neměl syna. Vy máte syna tříletýho, takže vy se nenecháte upálit, ale budete zatloukat.‘“

„To jediný mi nemohli zakázat, že jo, abych posílal. To z hlediska nějaký mezinárodní úmluvy mi nemohli nerespektovat. Samozřejmě mi každou rozbalili a věděli, co tam je a tak. Ještě mě pořád volali na výslechy, a s kým teda komunikujete a tak. Říkám: ,Teď jste si to otevřeli, tak co po mně chcete?‘ Tak samozřejmě, když člověk vyhraje nějakej salon, tak bývá i zvykem, nejen že vám ho pošlou, ale že vás i pozvou, abyste si na vlastní náklady pro něj přijeli. Čili já jsem mohl mít trošinku procestovanej svět, když jsem měl výstavy asi ve víc jak třiceti zemích, ale samozřejmě mě nikdy nikam nepustili. Takže my jsme spolu komunikovali jenom přes tu poštu.“